Ozón (O3) působí antioxidačními účinky. Nechybí nám?
Ozón jako antioxidant? To snad ne, vždyť je to silné oxidační činidlo! Toxické. Bezpečná koncentrace ve vzduchu je stanovena na pouhých 120 mikrogramů na kubický metr. V létě stále slyšíme varování, že hladina přízemního ozónu je příliš vysoká, tedy ve městech, kde je velké znečištění. Jak to tedy je?
Už jsem na tomto blogu několikrát psal, že věci obvykle nejsou tak jednoduché a prvoplánové, čertík se totiž schovává v detailech. Ale je zajímavé, jak jednou ustavené dogma je neotřesitelně hájeno, aniž by se vzaly v úvahu novější zjištění. Tak jak to tedy je s ozónem?
Podívejte se třeba na tento graf uvádějící příklad naměřených hodnot přízemního ozónu v České republice, na horách a ve městech.
Jsou na něm vidět dva typické průběhy, ten nižší byste možná odhadli, že je z prostředí s čistým ovzduším, tedy z venkova nebo horského prostředí. Ale není, je to z průmyslových oblastí. Z hor a venkova jsou horni křivky, 80 až 100 mikrogramů na metr krychlový. Jak je to možné? Práce uvádí jako příčinu toto:
„Důvodem je fakt, že NO má relativně krátkou dobu setrvání v ovzduší a v relativně čistých venkovských oblastech, vzdálených od emisních zdrojů NO, nedochází k rozkladu O3 oxidem dusnatým. O3 je v těchto oblastech z ovzduší odstraňován (v období beze srážek) především pouze pomalým fyzikálním procesem suché depozice.”
Možná bychom tedy měli přehodnotit, jaký je optimální obsah ozónu ve zdravém prostředí, nemyslíte? Na horách je v létě obsah ozónu relativně stabilní (cca 0,1 mg/m3) a výrazně se nezmenšuje ani v noci. Nižší je pouze v zimním období, v období respiračních nemocí. Proč o tom my nic nevíme? Ale naši předci to zřejmě věděli nebo alespoň tušili, umisťovali sanatoria pro léčení respiračních nemocí do vysokohorského prostředí. Mysleli si, že léčí sluníčko, ale ve skutečnosti léčil ozón vytvořený vysokohorským ultrafialovým zářením. Před objevem antibiotik to bylo jediné řešení, používané zejména proti tuberkulóze.
Dnes máme studie, které potvrzují, že při nízké hladině ozón stimuluje imunitu v dýchacích cestách. Ale my stále považujeme jakékoli množství ozónu ve vzduchu za toxické. Myslíme, že nám zničí plíce, ale na to je třeba mnohem vyšší koncentrace. Snadno ji poznáme, protože ozón cítíme a pokud nás dráždí ke kašli, tak to znamená, že koncentrace je příliš vysoká. Ale nevzpomínám si, že bych někdy na horách pociťoval nutkání ke kašli, dokonce ani po bouřce ne, ani když je pěkně cítit jako svěží vzduch. To neznamená, že ozón není nebezpečný. Je, ale ne v koncentracích vyskytujících se v čisté přírodě. Ozón a smog, to je něco jiného.
Jak je to ale s těmi antioxidačními schopnostmi? To musí být nějaký nesmysl, že? Není. Podívejte se na toto.
Máme tu pět skupin myší, kontrolní, diabetické (STZ), diabetické po ozonové terapii, diabetické po kyslíkové terapii a normální zdravé myši po ozonové terapii. Zcela jasně je vidět, že ozonová terapie snižuje množství peroxidu vodíku, ale i MDA, jedovatých peroxidů mastných kyselin, které vznikly peroxidací tuků. Také zvyšuje hladinu redukovaného glutathionu, hlavního antioxidantu buňky, zvyšuje hladinu SOD, což je důležité pro zpomalení rakovinného bujení, zvyšuje hladinu katalázy, ale také sníží hladinu glutathion peroxidázy, což může napravit narušenou regulaci rozkladu tuků a jejich spalování při půstu a mezi jídly.
Tato studie je z roku 2001, je to tedy už nějaká doba. Existují i novější studie, které ukazují, jakým mechanismem je stimulace antioxidačního prostředí v buňce vyvolána. Nás může zajímat třeba to, že v tomto mechanismu figuruje také transkripční faktor HIF-1, jehož aktivací se spouští mimo jiné i antioxidační ochrana. A HIF-1 je aktivován zvýšenou produkcí superoxidu O2- a peroxidu vodíku, pokud jsou problémy při oxidaci NADH a FADH2 v elektronovém transportním řetězci. Stejnou aktivaci antioxidační ochrany spouští i ozón, zřejmě už v nepatrné koncentraci.
Ozón samozřejmě je oxidační činidlo, ale v buňce stimuluje ochranné procesy tak, že výsledný efekt je podobný nebo i silnější, než použití antioxidantů. Dokáže tak stimulovat produkci redukovaného glutathionu GSH.
Ozonová terapie je zajímavá mimo jiné tím, že zvyšuje expresi HIF-1α v tkáních, které to potřebují, ale snižuje expresi HIF-1α v tkáních, které mají dostatek kyslíku. Tak na příkladu poškození králičí oční rohovky při použití steroidu MP (methylprednisolone) ozonová terapie výrazně snižuje poškození tkáně pomocí aktivace HIF-1α.
 |
| Efekt steroidu MP a zlepšení po aktivaci HIF-1α pomocí ozónu (MP+O3). |
Naopak snižuje expresi HIF-1α a poškození ledvin na modelu diabetických myší. Zejména ve spojení ozonové terapie s inzulinem.
Modelové příklady také ukazují významné zlepšení hojení zranění pomocí ozonové terapie. Nebo pokud je aplikována ozonová terapie před uměle vyvolaným infarktem na králičím modelu, výrazně se snižuje pravděpodobnost poškození srdečního svalu.
Jak vidíte, uvedené příklady výsledků studií efektivity ozonové terapie jsou velice pozitivní. Jaké se používá dávkování a jaké jsou metody suplementace? Vzhledem k všeobecně uznávané toxicitě ozónu pro plíce, používá se např. rektální insuflace, takový plynový klystýr. Nebo se ozón rozpustí v odebrané krvi s antikoagulantem a výsledná směs se aplikuje intravenózně. V uvedených studiích se používají dávky cca 1 mg/kg tělesné hmotnosti. Při ozonové autohemoterapii se u lidí používá dávka 270 ml krve s koncentrací 0,02 až 0,08 mg/ml, tedy jedna dávka je 5 až 20 mg O3.
Spočítejme si orientačně dávku ozónu při pobytu na čerstvém horském vzduchu s obsahem 0,1 mg/m3. Zdravý dospělý člověk vydýchá cca 7 l vzduchu za minutu. Nemocný klidně dvojnásobek. To odpovídá cca 1 mg ozónu, z toho se vstřebá cca 70 %, tedy celkem to může být 0,7 až 1,4 mg/den. Dávka odpovídající ozonové terapii je cca 80 mg pro člověka vážícího 80 kg. To by ale znamenalo, že tato dávka přibližně odpovídá dávce ozónu získané přes tři letní měsíce ve zdravém venkovském nebo horském vzduchu. Co vy na to? Zajímavé, že?
A málem jsem zapomněl na ještě jednu možnost, už jsem ji zde uváděl, je to ozonovaný olivový olej pro vnější použití, tedy mazání. Pokud hodinu foukáme do 1 dl oleje ozón z generátoru o výkonu 600 mg/h, tak máme v oleji 600 mg ozónu. To vydá skoro na deset ozonových terapií. Proč to nevyužít, je to jednoduché. Nebo (současně) je tu i možnost pomocí zmlžovače inhalovat cca 20 ml silně zředěného roztoku peroxidu vodíku (0,1 % až 0,3 % H2O2), tj. dávka 20 až 60 mg H2O2 pravděpodobně s podobnými účinky jako O3. Ozón totiž účinkuje nejspíš tím, že v krvi vytvoří peroxid vodíku a peroxidy mastných kyselin, které slouží jako signalizace pro spuštění tvorby antioxidantů.
Já se navíc domnívám, že ozón může účinkovat i dalším mechanismem, totiž rozpojením nenasycených tuků v místě nenasycených vazeb a tím vytvoření nasycených středních řetězců, např. z olejové kyseliny vzniknou dva střední řetězce s devíti uhlíky C9:0 (AzA), protože vzniklý ozonid se v přítomnosti vody rozpadá na dva kratší řetězce. Je tak pravděpodobně možné ozónem odbourat všelijaké toxické metabolity s nenasycenými vazbami. To by vysvětlovalo protirakovinné účinky ozónu i vyšší dožití u lidí žijících ve větších nadmořských výškách, kde je výskyt čistého ozónu pravděpodobnější.
 |
| Ozonová terapie nezvyšuje úroveň toxických aldehydů (zde MDA - malondialdehyd) vzniklých rozpadem polynenasycených tuků, jak by se dalo předpokládat, ale významně pomáhá s jejich odstraňováním. |
 |
| Ozonová terapie snižuje hladinu glukózy v krvi u diabetických potkanů, samostatně i společně s inzulinem (zleva bez terapie, O3, inzulin, inzulin + O3). |
Zdroje:
Iva Hůnová - Přízemní ozón v Česku - 10. 12. 2009 | Vesmír 88, 804, 2009/12 Chemické listy 20180917
Ambient Ozone Primes Pulmonary Innate Immunity in Mice
Maintenance of redox homeostasis by hypoxia-inducible factors
The effects of ozone therapy on caspase pathways, TNF-α, and HIF-1α in diabetic nephropathy
Ozone Uptake in Healthy Adult Males during Quiet Breathing
ADVANTAGES OF EXTRA VIRGIN OLIVE OZONIDE OIL COMPARED TO OTHER LIPID MATRICES
Komentáře
Okomentovat