Může chronický zánět souviset s metabolizmem tuků?

Už jsme si tak nějak zvykli, že mírný chronický zánět je běžnou součástí našeho života. Klouby, šlachy, tuková tkáň a další tkáně, obvykle špatně zásobené krví, nám občas působí bolesti a problémy. Někdy po čase mírný chronický zánět přestane bolet, ale bolesti se mohou vracet nebo stěhovat, v pořádku to není. Nejsem žádným odborníkem na záněty, proto nečekejte rady typu čím co mazat, co dělat, jaké byliny použít a podobné rady. Ne, jako vždy se budu snažit najít příčiny, úplný základ, proč zánět, který je jedním z hlavních mechanizmů opravy poškozené tkáně, se zvrtne v něco tak nepochopitelného a dlouhodobě devastujícího, jako je chronický zánět.

Pro pochopení si nejprve lehce nastíníme funkci imunitního systému. Poslouží nám k tomu tato studie, která se věnuje souvislostem mezi metabolizmem, oxidačně redukčním stavem buňky imunitního systému a průběhem zánětu. Jak možná víte, buňka získává energii tak, že vyrábí z dostupného paliva molekuly ATP. K tomu může, ale nemusí, použít kyslík. Záleží na okolních podmínkách, ve kterých se buňka nachází. Pokud na daném místě není dostatek kyslíku, vyrábí ATP z glukózy (cukru) nebo z glutaminu, aminokyseliny která se uvolní při rozkladu bílkovin. Dochází k tomu v buněčné plazmě. Učinnost je mnohem menší než při výrobě ATP v mitochondriích pomocí tzv. oxidační fosforylace, ale umožňuje to buňce získat dost energie velice rychle. Je to proces, který znáte z přípravy kysaného zelí, je to fermentace. Glukóza se přitom zpracuje na kyselinu mléčnou.

Právě tento anaerobní (bez přítomnosti kyslíku) proces živí buňky imunitního systému při prvotním útoku proti vetřelci. Tímto procesem je živen zánět. Po zničení vetřelce je ale potřeba dílo dokončit. Povolají se další, trochu jiné buňky imunitního systému. Ty by již měly získávat energii oxidací dostupného paliva v mitochondriích. Účinnost tohoto procesu je řádově vyšší než účinnost fermentace. Palivem pro získání energie pro jejich činnost budou i tuky ve formě volných mastných kyselin. A zase jsme u toho, jak složení volných mastných kyselin určuje chování energetického systému buňky, platí to i pro buňky imunitního systému. Už jsme na to narazili v mnoha starších příspěvcích.

Minule jsem vám ukázal, jak je důležitá signalizace pomocí peroxidu vodîku vznikajícího ze superoxidu pomocí enzymu SOD (superoxid dismutázy). Při nedostatečné aktivitě SOD dojde ke značnému zpomalení spalování nasycených tuků a ke zvýšení hladiny mitochondriálního superoxidu. Navíc tento stav je podobný stavu nedostatku kyslíku, kdy nedochází k odbourávání HIF (Hypoxia-Inducible Factor) neboli dojde k signalizaci nedostatku kyslíku se všemi možnými důsledky. Odhalili jsme také příčinu tohoto stavu, tj. nadbytek polynenasycených mastných kyselin. Ty totiž neprodukují při svém spalování dostatek superoxidu ani výsledného peroxidu vodíku. To má za následek nízkou aktivitu enzymu SOD. Polynenasycené tuky, jelikož nezvyšují produkci superoxidu, jsou spalovány přednostně, jako by předbíhaly ve frontě. Proto se jejich doplňování může jevit jako zdraví prospěšné. Snižují hladinu LDL cholesterolu i triglyceridů v krvi. To je ale velký omyl dnešních výživových doporučení, protože tento mýtus jen zhoršuje spalování všech ostatních tuků, hlavně těch nasycených. Ty si tělo vyrábí samo a ukládá je jako zásobu energie, která se tak ale stane pro tělo nepoužitelná. 

(Oprava, polynenasycené tuky produkují naopak mnoho superoxidu, ale ten je vyřazen z regulační smyčky, způsobují neúčinnost řízení příjmu paliva do buňky vlivem metabolické objížďky přes cytoplazmu. Buňka se tak přecpává palivem, to způsobí nedostatek NAD+ a spustí se záchranné mechanizmy prostřednictvím HIF-1α a pseudohypoxie.)  

A je to právě tato energie z nasycených a mononenasycených tuků, která je hlavním zdrojem energie pro dokončení procesu zánětu. Už chápete? Jsou to právě ty „zdravé“ polynenasycené tuky z rostlinných olejů, které podporují vznik chronických zánětů. Když má první linie imunitního systému hotovo a chce předat žezlo další linii, tato druhá linie nepřejde k získávání energie ze spalování tuků. Místo toho signalizuje prostřednictvím HIF stav nedostatku kyslíku i v situaci, kdy je kyslíku dostatek. Tak se zánět vrátí zpět a znovu a znovu řeší situaci útokem na pomyslného vetřelce a energii získává fermentací (glykolýzou). Nikdy nedojde k dokončení procesu, máme chronický zánět.

Červená křivka značí stav zánětu, kdy energie buňky je získávána glykolýzou z glukózy nebo glutaminu v cytoplazmě bez potřeby kyslíku (fermentací). Modrá křivka značí nástup hojivé fáze, kdy energie je získávána pomocí oxidace glukózy nebo tuků v mitochondriích. Spodní obrázek zobrazuje nikdy nekončící chronický zánět.

Pokud tedy už víme, jak chronický zánět vzniká, můžeme nastínit opatření, jak mu předejít. A budou to zcela shodná opatření, která jsem zmínil v předchozím příspěvku. Podívejte se i na starší příspěvky, všechno se točí okolo metabolizmu buňky. Pokud jakákoli buňka v těle trpí nedostatkem energie, požádá o více paliva, více krevní glukózy uvolněné z glykogenu a více volných mastných kyselin uvolněných z tukových zásob. Spalování tuků je ale zpomalené, to jsme si již objasnili. Nevyužité volné mastné kyseliny proto musejí být zpět složeny do triglyceridů a uloženy do tukových tkání, ale budou na jiných místech, dost často poblíž míst postižených chronickým zánětem. To dává celkem smysl ne? Zvýšení hladiny volných mastných kyselin a glukózy způsobí zvýšení hladiny inzulinu, máme tu inzulínovou rezistenci. Vidíte, že příčina mnoha chronických chorob je stejná - přebytek rostlinných tuků ze semínek, u nás je to hlavně nadbytečná spotřeba slunečnicového a řepkového oleje a semínek. Nebojte se živočišných tuků, zejmena máslo je veliký poklad.

I když jsem na začátku tvrdil, že nebudu dávat žádné rady ohledně prostředků pro lokální použití na bolavém místě, přece jen udělám výjimku. Jeden takový známý mazací přípravek pro vnější použití si snadno můžete vyrobit ozónováním olivového oleje, stačí k tomu malý ozónový generátor. Např. do 1 dl kvalitního olivového oleje necháte po dobu cca 60 min probublávat ozón z generátoru. Neznám sice podstatu chemických reakcí, ale je zde předpoklad, že tento olej lokálně může mít podobné účinky jako inhalovaný zředěný peroxid vodíku na celé tělo, čili umožní buňkám získat chybějící energii pomocí beta oxidace tuků.  Kromě toho ničí i všechny bakterie a viry, tedy slouží i jako dezinfekce, zagooglete si.

Ještě doplním pár obrázků ze studie, která detailně objasňuje mechanismus přechodu imunitních buněk z fermentačního metabolizmu na oxidační fosforylaci.






Předchozí

Následující

Zdroje:

Redox regulation in metabolic programming and inflammation

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Peroxid vodíku, medicínský zázrak

Je oxid dusnatý (NO) příčinou autismu?

Ray Peat - Tuky a oleje v souvislostech