Peroxid vodíku, medicínský zázrak

Cože? Peroxid vodíku? To je přece jen dezinfekční prostředek při poranění, anebo ne?

Vypůjčil jsem si titulek z názvu stejnojmenné knihy, kterou napsal doktor medicíny William Campbell Douglass. Dovolím si zde přeložit předmluvu. 

Citace:

Co se to děje? Peroxidy by pro nás měly být špatné. Volné radikály a tak. Ale teď slyšíme, že peroxid vodíku je pro nás dobrý.

K tomuto jsem byl velmi skeptický, ale tolik pacientů se mě ptalo na můj názor na H2O2, až mi bylo trapné říkat „nevím“. Nechtěl jsem se vzdát pondělního nočního fotbalu kvůli výzkumu H2O2, ale nebylo vyhnutí. (Hry byly stejně mizerné.)

Byl jsem ohromen, když jsem zjistil, že již v roce 1914 byl proveden vynikající klinický výzkum lékařského využití peroxidu vodíku! (Padne na to pondělní večerní fotbal - možná i nedělní odpoledne.)

Lékař J.S. Haldone v roce 1919 uvedl, že kyslík rozpuštěný v krvi by pravděpodobně byl dobrým způsobem boje proti infekci. (Pamatujte, že v té době to byla infekce. Pokud jste nebyli ubiti k smrti koněm, pravděpodobně byste zemřeli na infekci. Rakovina nebyla metlou a kardiovaskulární onemocnění nebylo dosud vynalezeno.)

Peroxid vodíku vám dodá do krve další kyslík, o tom není pochyb. Převládající odborný názor však je, že nemá žádnou hodnotu. Říkají nám, že pouze červené krvinky mohou transportovat kyslík, aby byl kyslík účinně dodávan. Ale to je zjevně nepravdivé. Hyperbarická oxygenoterapie, kde je kyslík pod tlakem sycen do krve, může zachránit život při otravě oxidem uhelnatým, otravou kyanidem a vdechováním kouře.

Ale cpát kyslík do krve pomocí tlaku je drahá záležitost. Hyperbarická kyslíková jednotka stojí asi 100 tisíc dolarů. Peroxid vodíku stojí haléře. Pokud tedy dokážete levně a bezpečně dostat kyslík do krve, možná lze účinně léčit rakovinu (která nemá ráda kyslík), rozedmu plic, AIDS a mnoho dalších strašných chorob. Intravenózní peroxid vodíku rychle zmírňuje alergické reakce, příznaky chřipky a akutní virové infekce. Předpokládá se, že tyto účinky jsou způsobeny oxidací různých cizích látek v krvi. Nádorové buňky, bakterie a další nežádoucí cizí prvky v krvi lze obvykle zničit ošetřením peroxidem vodíku. Peroxid má jednoznačný destruktivní účinek na nádory a ve skutečnosti se terapie rakoviny může ukázat jako nejdramatičtější a nejužitečnější místo pro peroxidovou terapii.

Nikdo neočekává, že bude žít věčně. Ale všichni chceme skončit jako George Burns (dožil se ve zdraví sta let, ještě ve svých 93 letech řídil auto, pozn. př.). Vyhlídka na ukončení života v pečovatelském domě po opuštění tříkolky v mobilním domácím parku není lákavá. Poté přichází ztráta kontroly nad životně důležitými funkcemi - konečné ponížení. Má být život od tříkolky k tříkolce a plenky k pleně? Přicházíte do tohoto světa s pláčem, ale musíte s pláčem odejít? Nevěřím, že ano. A nebudete ani vy poté, co uvidíte důkazy.

Zní to příliš dobře na to, aby to byla pravda, že? Čtěte dál a rozhodněte se sami.

William Campbell Douglass, M.D.

Konec citace.

Na co všechno lze peroxid použít? To máte za domácí úkol, zagooglete si.

Dosavadní terapie využívaly intravenózní, tedy nitrožilní, podávání peroxidu vodíku spolu s fyziologickým roztokem pod dozorem zkušeného terapeuta. Někteří lidé do sebe vpravují ústně pár kapek peroxidu rozpuštěného ve vodě, ale nezdá se mi to být dobrá metoda. Peroxid má silné antibakteriální účinky a mohl by ohrozit váš mikrobiom, to přece nechcete. V poslední době se ale objevila nová možnost, jak bezpečně dodat do těla malé množství peroxidu vodíku. Je to prostřednictvím inhalátoru (ultrazvukového zmlžovače). Hodně zředěný peroxid (cca 0,1 % až 0,3 % H2O2 ve vodě se špetkou soli, cca 0,5 %) je možné snadno inhalovat v podobě mlhy. Je vhodné vyhnout se peroxidu z lékárny, který obsahuje konzervační činidla, lepší je správně naředěný potravinářský čistý peroxid. Berte toto prosím pouze jako informaci, v žádném případě nedoporučuji něco takového zkoušet. Snad mi rozumíte. Např. je možné, že tato terapie zvedá krevní tlak, protože neutralizuje oxid dusnatý.

Uvádím to zde proto, protože budeme pátrat po možných mechanizmech, proč by to mohlo fungovat, proč tu vlastně nejde pouze o množství kyslíku dodaného peroxidem po jeho rozpadu na vodu a kyslík (toto množství kyslíku je velmi malé a nevysvětluje pozorované efekty). Peroxid vodíku je totiž součástí jednoho z hlavních regulačních mechanizmů energetického systému buňky.

Stále více se totiž ukazuje, že nejsou žádní dobří a špatní hoši (volné radikály ROS a antioxidanty), ale spíš dvě rovnocenné party, které se přetahují o lano a měly by být přibližně v rovnováze, jednou trochu víc vlevo, jindy trochu víc vpravo. Jsou totiž součástí signalizačních a regulačních systémů buňky. I při značném zjednodušení je to šíleně složité a detaily ještě vědcům unikají. Ale začíná se to pomalu vynořovat. Našel jsem tuto zajímavou studii, která se to snaží rozmotat.

Hlavní okruh pro produkci ATP - zeleně

Řídicí okruh produkující superoxid - modře

Řídicí okruh produkující H2O2 - fialově

Ovládání hlavního okruhu superoxidem - červeně

Hlavním cílem energetického systému buňky je zajistit potřebné množství energie z dostupných zdrojů (paliva). U zdravého člověka v klidu většina orgánů spaluje tuky. Cukr (glukóza) se rezervuje pro mozek. Při pohybu se spaluje glykogen a tuk uložený ve svalech. Energie se vyrábí v každé buňce nejefektivnějším způsobem právě v mitochondriích. Každá buňka jich má tisíce. Tělo dodává  do krve tzv. volné mastné kyseliny jako vynikající palivo, to se dostává snadno do buňky i bez dalších aktivátorů. Při metabolickém syndromu tyto volné mastné kyseliny nemají odběratele. Z nějakého důvodu nejde spálit tolik tuku, kolik je ho nabízeno ke spálení. Buňky tak mají nedostatek energie (ATP) a vyžádají si více paliva, takže dojde ke zvýšení nabídky volných mastných kyselin i glukózy. Jejich zvýšená hladina v krvi je typickým průvodním znakem metabolického syndromu. Jelikož nepoužité volné mastné kyseliny jsou příliš nebezpečné pro cévy, musí být znovu uloženy do tukové tkáně. Výsledkem jsou zvýšené hladiny triglyceridů a inzulinu na lačno, typické prvotní znaky.

Takže jak to souvisí s peroxidem vodíku? Při spalování všech možných paliv dochází k produkci ATP, to je hlavní produkt (99 %). Ale vzniká i vedlejší produkt (1%) zvaný superoxid. Je to molekula kyslíku se záporným nábojem, která interaguje i s elektromagnetickým polem, ale o tom až jindy. Superoxid nemůže opustit mitochondrii, je to signální molekula uvnitř mitochondrie a lze ho převést na peroxid vodíku, H2O2, ten opustí mitochondrii a slouží jako signální molekula buňky. Převod superoxidu na peroxid se děje prostřednictvím enzymu SOD (superoxid dismutáza). Aktivita tohoto enzymu určuje poměr mezi těmito dvěma signálními molekulami. Produkce energie tedy bude zvyšovat hladinu peroxidu vodíku v buňce. Vyšší produkce superoxidu zvýší aktivitu SOD a zvýší rychlost jeho převodu na peroxid. Zvýší se hladina peroxidu, ale to nejde dělat do nekonečna. Pokud nebudeme peroxid odebírat, produkce energie se sníží (vysoká hladina peroxidu omezí vstup glukózy do buňky přes transportéry GLUT4, protože se přesunou z povrchu buňky dovnitř a to sníží produkci ATP, tomuto stavu říkáme inzulínová rezistence. Oprava: Zvýšená hladina H2O2 přepne buňku na anaerobní režim  a potlačí oxidační fosforylaci, také vypne nebo obrátí směr TCA cyklu). Zvýší se ale i hladina superoxidu, takže se zastaví i spalování tuků. K odebírání peroxidu v buňce slouží především enzym glutathion peroxidáza (GPx), která peroxid převede na vodu a kyslík, přičemž se redukovaný glutathion (GSH) převede na oxidovanou formu (GSSG). Vidíte, že bez redukovaného glutathionu se produkce energie z glukózy i z tuků omezí. Buňky nebudou mít dostatek energie. Buňky mají prostředky pro konverzi GSSG zpět na GSH, které mohou být podpořeny např. pomocí vitamínu C. K produkci energie v mitochondrii je potřebné mít funkční všechny oxidačně redukční systémy. Je to jako řetěz, o jehož pevnosti rozhoduje nejslabší článek.

Dostatečná hladina redukovaného glutathionu je klíčová pro zdravou buňku. Už víme, že lze zvýšením hladiny glutathionu obnovit citlivost buňky na inzulín. Musíme tedy sledovat stopu a hledat, jak je regulována syntéza GSH. A ukazuje se, že je to oxidační prostředí, které stimuluje produkci glutathionu při využití methioninu a homocysteinu. Zvýšená hladina peroxidu tedy s největší pravděpodobností aktivuje syntézu GSH. Pokud bude dostatek stavebního materiálu, zejména glycinu a cysteinu, zajistí peroxid dostatečnou produkci GSH. Nedostatek glutathionu naopak zastaví produkci energie v mitochondriích, konkrétně zejména činnost mitochondriálního komplexu I.

Už také víme, že nejpravděpodobnějším pachatelem metabolického syndromu jsou polynenasycené tuky, rostlinné oleje, konkrétně kyselina linolová (LA), ale pravděpodobně i jiné. Jsou pro tělo v malém množství prospěšné jako stavební materiál membrán, jako detektory oxidačního prostředí, ale ne jako palivo. Při jejich spalování totiž nevzniká superoxid, jako při spalování nasycených a mononenasycených tuků (nebo je ho mnohem méně). To ale znamená, že nebude aktivován enzym SOD, nevyrobí se H2O2 a neaktivuje se produkce GSH. Pamatujete si, jak na myším modelu PUFA rostlinné oleje připravily myši o redukovaný glutathion? Tak toto je možný mechanizmus.

Polynenasycené tuky, podobně jako glukóza, neprodukují superoxid, nepotřebují ke spalování tolik GSH a způsobují falešnou a nedostatečnou signalizaci. Ve směsi s jinými dlouhými nasycenými mastnými kyselinami (např. palmitovou) se zvýší hladina superoxidu, který při nízké aktivitě SOD zpomaluje produkci ATP z tuků. Navíc nízká hladina glutathionu zřejmě přímo omezuje produkci ATP. Spalování tuků bude nabořeno, zejména rychlost spalování nasycených tuků bude omezena zvýšenou hladinou superoxidu. Ale k inzulínové rezistenci zpočátku nedojde, právě naopak. Snížená hladina peroxidu vodíku znamená dočasně zvýšenou citlivost na inzulín. Dokonce se může zdát, že polynenasycené tuky pomáhají, protože se spalují lépe a rychleji, dodají buňkám víc energie, ty nebudou požadovat víc paliva, sníží se hladina volných mastných kyselin, triglyceridů i glukózy. Co víc si přát? Ale časem se patologicky projeví snížená syntéza glutathionu, která nejen že omezuje spalování dlouhých nasycených tuků, omezí rychlost spalování tuků celkově a vynutí přejít ke spalování glukózy při stavu inzulínové rezistence, vynutí si zvýšení hladiny inzulínu. (Je to trochu jinak, novější vysvětlení zde)

Počet dní růstu nádoru do velikosti 2 cm v závislosti na aktivitě enzymů SOD. 

Aktivita SOD zpomaluje růst nádoru, 

rostlinné oleje snižují aktivitu SOD,

jsou možná hlavní příčinou prudkého nárůstu rakoviny 

za posledních cca 100 let

Co tedy způsobí mírné krátkodobé doplnění peroxidu vodíku? Stimuluje dočasně produkci glutathionu. Tím napraví omezení na mitochondriálním komplexu I, což je první stupeň výrobní linky pro produkci ATP. Pokud je dosud trávení proteinů v pořádku a jsou k dispozici všechny aminokyseliny potřebné pro jeho syntézu, zvýší se hladina GSH. Starším lidem může chybět aminokyselina glycin, takže může být vhodné ho doplňovat. Jakmile se obnoví hladina GSH, bude možné spalovat rychleji i saturované tuky, zvýší se tak i aktivita SOD se všemi pozitivními důsledky, dále se zrychlí spalování nasycených tuků, obnoví se citlivost na inzulín, buňky budou mít dostatek energie.

Jakou roli v tomto kolotoči mají oleje s krátkým a středním řetězcem? Vzhledem ke své krátké délce není jejich rychlost spalování tak omezena vysokou hladinou superoxidu a nelze je desaturovat, jako dlouhé saturované tuky. Pravděpodobně umožní zvýšit aktivitu superoxid dismutázy (SOD) i při přítomnosti polynenasycených tuků, mají tedy prokazatelný ochranný a preventivní účinek. Dá se předpokládat, že budou mít i stimulační účinek na produkci glutathionu. Jejich účinek můžeme posílit kombinací obou stimulantů, peroxidu vodíku i saturovaných krátkých a středních tuků a doplníme-li i cca 1000 mg askorbové kyseliny, podpoříme funkci celého řetězce výroby energie. Docílíme obnovení normálních regulačních mechanizmů při spalování tuků, ovšem za předpokladu, že vyloučíme další poškozování systému polynenasycenými tuky.

Peroxidem vodíku a dusitany proti rakovině?

Předchozí

Následující

Zdroje:

HYDROGEN PEROXIDE Medical Miracle

An At-Home Treatment That Can Cure Any Virus, Including Coronavirus Originally Conceptualized, circa 1990, by Charles Farr, MD Subsequently Researched and Prescribed by Frank Shallenberger, MD Current Protocol Created by Thomas Levy, MD, JD

Superoxide dismutase in redox biology: the roles of superoxide and hydrogen peroxide

Effect of hydrogen peroxide administration on life span, superoxide dismutase, catalase, and glutathione in the adult housefly, Musca domestica

Glutathione peroxidase, glutathione-S-transferase, catalase, xanthine oxidase, Cu–Zn superoxide dismutase activities, total glutathione, nitric oxide, and malondialdehyde levels in erythrocytes of patients with small cell and non-small cell lung cancer

Redox regulation of homocysteine-dependent glutathione synthesis

Glutathione Depletion in PC12 Results in Selective Inhibition of Mitochondrial Complex I Activity 

Essential Fatty Acids Alter the Activity of Manganese-Superoxide Dismutase in Rat Heart

Úryvek z přílohy III knihy HYDROGEN PEROXIDE Medical Miracle:

Ačkoli je třeba udělat mnohem více klinické práce, jsou následující chorobné stavy a infekce kandidáty na terapii peroxidem vodíku:

Periferní cévní onemocnění

Cerebrální vaskulární onemocnění

Alzheimerova choroba

Kardiovaskulární onemocnění

Koronární křeč (angina pectoris)

Kardiokonverze

Arytmie

Chronická obstrukční plicní nemoc

Rozedma plic

Astma

Chřipka

Herpes Zoster

Herpes Simplex

Temporální artritida

Systémová chronická kandidóza

Chronická recidivující infekce Ebstein-Barr

Diabetes typu II

HIV infekce

Metastatický karcinom

Roztroušená skleróza

Revmatoidní artritida

Akutní a chronické virové infekce

Chronická nereagující bakteriální infekce

Parazitické infekce

Parkinsonismus

Migrénové bolesti hlavy

Clusterové bolesti hlavy

Cévní bolesti hlavy

Syndromy chronické bolesti (více etiologií)

Alergické reakce na životní prostředí (univerzální)

BAKTERIE

Legionella pneumophila

Treponema pallidum

Escherichia coli

Salmonella typhimurium

Mycobacterium leprac

Staphylococcus aureus

Pseudomonas aeruginosa

Campylobacterjejuni

Salmonella typhi

Streptokoky skupiny B

Bacillus cereus

Actinobacillus actinomycetemocomitans

Bacteroides

Neisseria gonorrhoeae

PLÍSNĚ

Histoplasmacapsulatum

Candida albicans

Coccidioides

Paracoccidioides

Blastomyces

Sporothrix

Mucoraceae

Aspergillus fumigatus

Coccidioides immitis

PARAZITÉ

Pneumocystis carinii

Plasmodium yoelii

Plasmodium berghei

Toxoplasma gondii

Nippostrongycus brasiliensis

Naegleria fowleri

Leishmania major

Schistosoma mansoni

Chlamydia psittaci

Trichomonas vaginalis

Tepanosoma cruxi

Endameba histolytica

NÁDORY

Ehrlich carcinoma

Neuroblastoma

VIRY

Human Immunodeficiency Virus

Cytomegalovirus

Lymphocytic choriomeningitis virus 

Tacaribe virus