MCT pro zdraví

Jak organizmus a jeho buňky stárnou, akumuluje se v buněčném cytosolu látka, které se říká lipofuscin. Je to žlutohnědý metabolický odpad (pigment) tvořený oxidovanými tuky a bílkovinami. Běžně se mu říká „pigment stárnutí“, protože se postupně hromadí v buňkách (zejména v neuronech, srdečním svalu, játrech a oční sítnici) a jeho množství s věkem přirozeně narůstá. Není to žádná homogenní sloučenína, je to zřejmě směs vzájemně propletených a pospojovaných řetězců, které vykazují fluorescenci. Tato fluorescence při stimulaci blízkým uv zářením není vždy stejná, mění se podle místa vzniku, složení a stáří od zelené až do modré. Literatura nám říká, že se vlastně jedná o nezpracovaný buněčný odpad. Normálně by se tyto látky odstranily vytvořením lysozomů, takových organel, kde se nepoužitelné látky stráví  a rozpadnou na znovu použitelný materiál nebo na odpad. Lipofuscin je ale pozůstatek nefunkčních lysozomů, tedy ukazuje stav, kdy nedošlo k dokončení rozkladu a vytvořily se látky, ...

Snaha snížit hladinu krevní glukózy je zdánlivě jasná, důvod je jednoduchý. Vysoké hladiny glukózy způsobují oxidační stres a poškození tělesných orgánů (oči, cévy, ledviny atd.). To vede řadu lidí k propagaci a aplikování nízko-sacharidových a ketogenních způsobů stravování. Ale způsobuje to opravdu glukóza? Vždyť je to nejběžnější palivo pro získání energie, aby buňky vůbec mohly fungovat. Není to nějaké divné? Navíc buňka se může snadno bránit proti přetížení pomocí inzulínové rezistence. Tak proč to nefunguje? Je to opravdu glukóza, co tělu škodí? Tak se na to pojďme podívat trochu zblízka. Pokud čtete tento blog, myslím, že již tušíte, kde je jádro problému. Ano, je to aktivace jednoho enzymu, který má sloužit pouze v nouzových situacích, jinak má být deaktivován. Je to enzym  aldózareduktáza (AR, AKR1B1). Je přítomen v játrech, cévním endotelu, oční rohovce atd. Je to první enzym tzv. polyolové dráhy, jejímž produktem je fruktóza vyrobená z glukózy. AR má být za normální situ...

V předchozím příspěvku jsem ukazoval jak produkt peroxidace linolové kyseliny omega-6 4-hydroxy-2-nonenal (HNE) potlačuje signalizaci nedostatku buněčné energie, tedy nedostatku molekul ATP . To nutí buňku přepnout do úsporného metabolického režimu, aktivovat fermentaci glukózy nebo buněčnou senescenci, nebo nakonec buňku donutit k apoptóze - buněčné smrti. Dnes se podíváme na jinou starší studii , ve které vědci zkoumali, zda lze potlačit ztučnění jater potlačením funkce enzymu AR, tedy potlačením funkce aldózové reduktázy. Pokud jste o aldózové reduktáze (AR, nebo také aldo-keto reduktáze AKR1B1) ještě neslyšeli, pak zde na tomto blogu mám velké množství příspěvků, ve kterých ukazuji studie, že právě aktivace AR je základem prakticky všech civilizačních chorob, ať už jde jen o obezitu , nebo o poškození jater , nebo poškození cévního endotelu . Hlavním aktivátorem AR v současné době není jen vysoká hladina krevní glukózy, jak je často zmiňováno, ale i aldehydy, konkrétně acetaldehyd ...

Jedním z hlavních senzorů dostatku energie v buňce, tedy dostatku molekul ATP, je enzym AMPK. Ten je aktivován vždy, pokud se zvýší množství molekul AMP . Ale opravdu to funguje „vždy”? Dostatek energie pro všechny funkce v buňce je natolik zásadní, že by nás mělo zajímat, zda některé látky dokáží tuto signalizaci potlačit. Buňka potom trpí nedostatkem energie a padá do různých úsporných režimů, např.  do pseudohypoxie nebo buněčné senescence , která se vyznačuje fermentativním metabolizmem pro snížení produkce reaktivních oxidačních látek (ROS, např. peroxidu vodíku), ale také vypnutými procesy opravujícími poškozenou DNA (což je běžná věc způsobená např. uv zářením nebo radiací) . Známe tedy nějaké látky, které blokují činnost AMPK? Ano, jistě. Je to nám dobře známý produkt autooxidace linolové kyseliny omega-6, molekula pojmenovaná 4-hydroxy-2-nonenal (HNE). Nedělá to přímo, ale prostřednictvím kinázy LKB1, na kterou se HNE „lepí”. Kináza LKB1 fosforyluje, tedy aktivuje, enzym A...

Hormon leptin je produkován tukovými buňkami a je známo, že by normálně měl snižovat potřebu jíst. U obézních lidí to ale takto nefunguje. Mají vyšší hladinu leptinu ale stejně konzumují víc jídla, než je potřeba. Tomuto stavu říkáme leptinová rezistence, tělo prostě nereaguje na signál leptinu, signál dostatku uskladněného paliva v těle. Zdá se, že tento stav úzce souvisí s nekvalitním skládáním proteinů/enzymů a se stresem v endoplazmatickém retikulu (ER stres), což je místo, kde se v buňce enzymy skládají. Jaké látky mohou vyvolávat takový stres? Co třeba aldehydy vzniklé autooxidací linolové kyseliny? Nemohl by to třeba být 4-hydroxy-2-nonenal (HNE)? Nepomohla by aktivace enzymu, který HNE odbourává, tedy aktivace aldehyd dehydrogenázy (ALDH2)? Fungovalo by to i na potlačení leptinové rezistence?  Asi nejzávažnějším efektem zvýšené přítomnosti toxického aldehydu HNE, pocházejícího z autooxidace linolové kyseliny, je jeho přichytávání se (adduction) k některým důležitým enzymům ...

Budeme pokračovat ve zkoumání cis-vakcenové kyseliny (CVA), která se jeví jako velmi důležitou složkou jednoho velmi speciálního materiálu, používaného v mitochondriích ve vnitřní membráně. Ano, tímto materiálem je kardiolipin, takový zvláštní fosfolipid, se spojenými čtyřmi řetězci mastných kyselin. Normální fosfolipid obsahuje pouze tři řetězce, kardiolipin obsahuje čtyři.  Pokud netušíte, co je cis-vakcenová kyselina, nebo si myslíte, že ji přijímáte z mléčného tuku, přečtěte si nejprve můj předchozí příspěvek. Obvykle se uvádí, že kardiolipin obsahuje hlavně kyselinu linolovou (18:2n-6). Ale jak jsem zjistil, funkce mitochondrií je značně ovlivněna přítomností CVA. V jedné studii jsem se dočetl, že to souvisí se složením kardiolipinu. A pak už mi AI našla jednu poměrně starou studii zkoumající právě jeho složení (je už z roku 1985), kde se o cis-vakcenové kyselině píše. A ejhle, CVA (18:1n-7) je tam druhá nejzastoupenější mastná kyselina na pozicích 2(2") kardiolipinu! Obsah ...