MCT pro zdraví

Snaha snížit hladinu krevní glukózy je zdánlivě jasná, důvod je jednoduchý. Vysoké hladiny glukózy způsobují oxidační stres a poškození tělesných orgánů (oči, cévy, ledviny atd.). To vede řadu lidí k propagaci a aplikování nízko-sacharidových a ketogenních způsobů stravování. Ale způsobuje to opravdu glukóza? Vždyť je to nejběžnější palivo pro získání energie, aby buňky vůbec mohly fungovat. Není to nějaké divné? Navíc buňka se může snadno bránit proti přetížení pomocí inzulínové rezistence. Tak proč to nefunguje? Je to opravdu glukóza, co tělu škodí? Tak se na to pojďme podívat trochu zblízka. Pokud čtete tento blog, myslím, že již tušíte, kde je jádro problému. Ano, je to aktivace jednoho enzymu, který má sloužit pouze v nouzových situacích, jinak má být deaktivován. Je to enzym  aldózareduktáza (AR, AKR1B1). Je přítomen v játrech, cévním endotelu, oční rohovce atd. Je to první enzym tzv. polyolové dráhy, jejímž produktem je fruktóza vyrobená z glukózy. AR má být za normální situ...

V předchozím příspěvku jsem ukazoval jak produkt peroxidace linolové kyseliny omega-6 4-hydroxy-2-nonenal (HNE) potlačuje signalizaci nedostatku buněčné energie, tedy nedostatku molekul ATP . To nutí buňku přepnout do úsporného metabolického režimu, aktivovat fermentaci glukózy nebo buněčnou senescenci, nebo nakonec buňku donutit k apoptóze - buněčné smrti. Dnes se podíváme na jinou starší studii , ve které vědci zkoumali, zda lze potlačit ztučnění jater potlačením funkce enzymu AR, tedy potlačením funkce aldózové reduktázy. Pokud jste o aldózové reduktáze (AR, nebo také aldo-keto reduktáze AKR1B1) ještě neslyšeli, pak zde na tomto blogu mám velké množství příspěvků, ve kterých ukazuji studie, že právě aktivace AR je základem prakticky všech civilizačních chorob, ať už jde jen o obezitu , nebo o poškození jater , nebo poškození cévního endotelu . Hlavním aktivátorem AR v současné době není jen vysoká hladina krevní glukózy, jak je často zmiňováno, ale i aldehydy, konkrétně acetaldehyd ...

Jedním z hlavních senzorů dostatku energie v buňce, tedy dostatku molekul ATP, je enzym AMPK. Ten je aktivován vždy, pokud se zvýší množství molekul AMP . Ale opravdu to funguje „vždy”? Dostatek energie pro všechny funkce v buňce je natolik zásadní, že by nás mělo zajímat, zda některé látky dokáží tuto signalizaci potlačit. Buňka potom trpí nedostatkem energie a padá do různých úsporných režimů, např.  do pseudohypoxie nebo buněčné senescence , která se vyznačuje fermentativním metabolizmem pro snížení produkce reaktivních oxidačních látek (ROS, např. peroxidu vodíku), ale také vypnutými procesy opravujícími poškozenou DNA (což je běžná věc způsobená např. uv zářením nebo radiací) . Známe tedy nějaké látky, které blokují činnost AMPK? Ano, jistě. Je to nám dobře známý produkt autooxidace linolové kyseliny omega-6, molekula pojmenovaná 4-hydroxy-2-nonenal (HNE). Nedělá to přímo, ale prostřednictvím kinázy LKB1, na kterou se HNE „lepí”. Kináza LKB1 fosforyluje, tedy aktivuje, enzym A...

Hormon leptin je produkován tukovými buňkami a je známo, že by normálně měl snižovat potřebu jíst. U obézních lidí to ale takto nefunguje. Mají vyšší hladinu leptinu ale stejně konzumují víc jídla, než je potřeba. Tomuto stavu říkáme leptinová rezistence, tělo prostě nereaguje na signál leptinu, signál dostatku uskladněného paliva v těle. Zdá se, že tento stav úzce souvisí s nekvalitním skládáním proteinů/enzymů a se stresem v endoplazmatickém retikulu (ER stres), což je místo, kde se v buňce enzymy skládají. Jaké látky mohou vyvolávat takový stres? Co třeba aldehydy vzniklé autooxidací linolové kyseliny? Nemohl by to třeba být 4-hydroxy-2-nonenal (HNE)? Nepomohla by aktivace enzymu, který HNE odbourává, tedy aktivace aldehyd dehydrogenázy (ALDH2)? Fungovalo by to i na potlačení leptinové rezistence?  Asi nejzávažnějším efektem zvýšené přítomnosti toxického aldehydu HNE, pocházejícího z autooxidace linolové kyseliny, je jeho přichytávání se (adduction) k některým důležitým enzymům ...

Budeme pokračovat ve zkoumání cis-vakcenové kyseliny (CVA), která se jeví jako velmi důležitou složkou jednoho velmi speciálního materiálu, používaného v mitochondriích ve vnitřní membráně. Ano, tímto materiálem je kardiolipin, takový zvláštní fosfolipid, se spojenými čtyřmi řetězci mastných kyselin. Normální fosfolipid obsahuje pouze tři řetězce, kardiolipin obsahuje čtyři.  Pokud netušíte, co je cis-vakcenová kyselina, nebo si myslíte, že ji přijímáte z mléčného tuku, přečtěte si nejprve můj předchozí příspěvek. Obvykle se uvádí, že kardiolipin obsahuje hlavně kyselinu linolovou (18:2n-6). Ale jak jsem zjistil, funkce mitochondrií je značně ovlivněna přítomností CVA. V jedné studii jsem se dočetl, že to souvisí se složením kardiolipinu. A pak už mi AI našla jednu poměrně starou studii zkoumající právě jeho složení (je už z roku 1985), kde se o cis-vakcenové kyselině píše. A ejhle, CVA (18:1n-7) je tam druhá nejzastoupenější mastná kyselina na pozicích 2(2") kardiolipinu! Obsah ...

Při prozkoumávání pozitivních účinků různých konjugovanych linolových kyselin (CLA) jsem našel i studie vlivu CLA na v znik rakoviny a nádorů . Z výsledků pokusů na zvířatech se jeví terapie založené na doplnění několika procent CLA velmi zajímavě. Například tato studie uměle vyvolané rakoviny (DMBA) na potkanech ukazuje účinek doplnění 0 % (A3), 1 % (B3) a 2 % CLA (C3) do stravy. Výsledky jsou velmi zajímavé, snížení počtu nádorů a jejich velikosti cca 10-krát. Na tak malou změnu stravy je to docela velký efekt, čím by to mohlo být? Ze stejné studie pochází i informace, že CLA ve stravě snižuje aktivitu některých enzymů zpracovávajících polynenasycené tuky (D6D, delta-6-desaturáza). To snižuje přeměnu linolové kyseliny na kyselinu arachidonovou a její koncentraci v membránách. Ale snižuje to i přeměnu rostlinné omega-3 ALA na dlouhé omega-3 EPA a DHA. Jak si ukážeme později, snížená nebo zvýšená aktivita enzymu ELOVL5 by v tom mohla hrát klíčovou roli. Můžeme si ještě ukázat složení ...

Dnes se podíváme, jak složení tuků při nízko-tučné stravě ovlivňuje metabolizmus u myší, např. jak ovlivňuje ztukovatění jater. Nízkotučná strava je zde důležitým faktorem, výzkumníci zde myší tělo nepřetěžovali, dostáváme tedy, dle mého názoru, celkem relevantní výsledky.  Co nám tedy studie sděluje ? Půjdeme na to zvolna, máme tu šest diet, sádlo (L1, L2), sójový olej (S1, S2) a směs sádla se sójovým olejem (LS1, LS2), vždy 10 % a 15 % tuku ve stravě. Toto je např. rozdíl hladiny volných mastných kyselin v krvi při stravě obsahující 10 % a 15 % sádla ve stravě. No není to zajímavé? Taková obyčejná nízkotučná strava. A pokud obsahuje 10 % tuku ve formě sádla, funguje ještě jakž-takž dobře. Ale pokud zvedneme obsah sádla o 50 %, tedy na 15 %, obsah volných mastných kyselin v krvi se navýší cca o 75 %. Evidentně zde není něco v pořádku. Co se stane, když místo sádla podáme ve stravě směs sádla a sójového oleje? Opět to bude celkem 10 % a 15 % tuku ve stravě. Bum! To jsou věci! Hladi...