MCT pro zdraví

Po více jak deseti letech od prvního seznámení se s prací doktora Batese se konečně vracím k problematice očí, která vlastně nastartovala můj zájem o to, jak fungují mechanizmy v lidském těle. Koncem roku 2012 jsem odložil brýle, které jsem do té doby nosil prakticky neustále. Od dětství jsem viděl na pravé oko výborně, ale levé oko mám tupozraké, brýle jsem nosil proto, aby se levé oko úplně nevypnulo, aby sice silně rozmazaný obraz levého oka byl alespoň stejně velký jako u pravého oka. Vlastně jsem viděl celý život velmi dobře, ale několik let předtím se mi začal zrak zhoršovat. Také jsem prakticky každý rok míval oční zánět. Při jednom takovém se mi náhle změnily dioptrie a astigmatismus obou očí. To mne velmi překvapilo a ještě víc mne překvapilo, že to oční lékaře vůbec nezajímalo, prostě vám napíší jiné dioptrie a je to vyřešeno.  Pak se mi sice dioptrie vrátily zpět, ale zrak, původně zdravé pravé oko, se mi začal postupně zhoršovat. Snažil jsem tedy hledat nové cesty a naš...

Jak organizmus a jeho buňky stárnou, akumuluje se v buněčném cytosolu látka, které se říká lipofuscin. Je to žlutohnědý metabolický odpad (pigment) tvořený oxidovanými tuky a bílkovinami. Běžně se mu říká „pigment stárnutí“, protože se postupně hromadí v buňkách (zejména v neuronech, srdečním svalu, játrech a oční sítnici) a jeho množství s věkem přirozeně narůstá. Není to žádná homogenní sloučenína, je to zřejmě směs vzájemně propletených a pospojovaných řetězců, které vykazují fluorescenci. Tato fluorescence při stimulaci blízkým uv zářením není vždy stejná, mění se podle místa vzniku, složení a stáří od zelené až do modré. Literatura nám říká, že se vlastně jedná o nezpracovaný buněčný odpad. Normálně by se tyto látky odstranily vytvořením lysozomů, takových organel, kde se nepoužitelné látky stráví  a rozpadnou na znovu použitelný materiál nebo na odpad. Lipofuscin je ale pozůstatek nefunkčních lysozomů, tedy ukazuje stav, kdy nedošlo k dokončení rozkladu a vytvořily se látky, ...

Snaha snížit hladinu krevní glukózy je zdánlivě jasná, důvod je jednoduchý. Vysoké hladiny glukózy způsobují oxidační stres a poškození tělesných orgánů (oči, cévy, ledviny atd.). To vede řadu lidí k propagaci a aplikování nízko-sacharidových a ketogenních způsobů stravování. Ale způsobuje to opravdu glukóza? Vždyť je to nejběžnější palivo pro získání energie, aby buňky vůbec mohly fungovat. Není to nějaké divné? Navíc buňka se může snadno bránit proti přetížení pomocí inzulínové rezistence. Tak proč to nefunguje? Je to opravdu glukóza, co tělu škodí? Tak se na to pojďme podívat trochu zblízka. Pokud čtete tento blog, myslím, že již tušíte, kde je jádro problému. Ano, je to aktivace jednoho enzymu, který má sloužit pouze v nouzových situacích, jinak má být deaktivován. Je to enzym  aldózareduktáza (AR, AKR1B1). Je přítomen v játrech, cévním endotelu, oční rohovce atd. Je to první enzym tzv. polyolové dráhy, jejímž produktem je fruktóza vyrobená z glukózy. AR má být za normální situ...

V předchozím příspěvku jsem ukazoval jak produkt peroxidace linolové kyseliny omega-6 4-hydroxy-2-nonenal (HNE) potlačuje signalizaci nedostatku buněčné energie, tedy nedostatku molekul ATP . To nutí buňku přepnout do úsporného metabolického režimu, aktivovat fermentaci glukózy nebo buněčnou senescenci, nebo nakonec buňku donutit k apoptóze - buněčné smrti. Dnes se podíváme na jinou starší studii , ve které vědci zkoumali, zda lze potlačit ztučnění jater potlačením funkce enzymu AR, tedy potlačením funkce aldózové reduktázy. Pokud jste o aldózové reduktáze (AR, nebo také aldo-keto reduktáze AKR1B1) ještě neslyšeli, pak zde na tomto blogu mám velké množství příspěvků, ve kterých ukazuji studie, že právě aktivace AR je základem prakticky všech civilizačních chorob, ať už jde jen o obezitu , nebo o poškození jater , nebo poškození cévního endotelu . Hlavním aktivátorem AR v současné době není jen vysoká hladina krevní glukózy, jak je často zmiňováno, ale i aldehydy, konkrétně acetaldehyd ...

Jedním z hlavních senzorů dostatku energie v buňce, tedy dostatku molekul ATP, je enzym AMPK. Ten je aktivován vždy, pokud se zvýší množství molekul AMP . Ale opravdu to funguje „vždy”? Dostatek energie pro všechny funkce v buňce je natolik zásadní, že by nás mělo zajímat, zda některé látky dokáží tuto signalizaci potlačit. Buňka potom trpí nedostatkem energie a padá do různých úsporných režimů, např.  do pseudohypoxie nebo buněčné senescence , která se vyznačuje fermentativním metabolizmem pro snížení produkce reaktivních oxidačních látek (ROS, např. peroxidu vodíku), ale také vypnutými procesy opravujícími poškozenou DNA (což je běžná věc způsobená např. uv zářením nebo radiací) . Známe tedy nějaké látky, které blokují činnost AMPK? Ano, jistě. Je to nám dobře známý produkt autooxidace linolové kyseliny omega-6, molekula pojmenovaná 4-hydroxy-2-nonenal (HNE). Nedělá to přímo, ale prostřednictvím kinázy LKB1, na kterou se HNE „lepí”. Kináza LKB1 fosforyluje, tedy aktivuje, enzym A...

Hormon leptin je produkován tukovými buňkami a je známo, že by normálně měl snižovat potřebu jíst. U obézních lidí to ale takto nefunguje. Mají vyšší hladinu leptinu ale stejně konzumují víc jídla, než je potřeba. Tomuto stavu říkáme leptinová rezistence, tělo prostě nereaguje na signál leptinu, signál dostatku uskladněného paliva v těle. Zdá se, že tento stav úzce souvisí s nekvalitním skládáním proteinů/enzymů a se stresem v endoplazmatickém retikulu (ER stres), což je místo, kde se v buňce enzymy skládají. Jaké látky mohou vyvolávat takový stres? Co třeba aldehydy vzniklé autooxidací linolové kyseliny? Nemohl by to třeba být 4-hydroxy-2-nonenal (HNE)? Nepomohla by aktivace enzymu, který HNE odbourává, tedy aktivace aldehyd dehydrogenázy (ALDH2)? Fungovalo by to i na potlačení leptinové rezistence?  Asi nejzávažnějším efektem zvýšené přítomnosti toxického aldehydu HNE, pocházejícího z autooxidace linolové kyseliny, je jeho přichytávání se (adduction) k některým důležitým enzymům ...