MCT pro zdraví

V předchozím příspěvku jsem ukazoval jak produkt peroxidace linolové kyseliny omega-6 4-hydroxy-2-nonenal (HNE) potlačuje signalizaci nedostatku buněčné energie, tedy nedostatku molekul ATP . To nutí buňku přepnout do úsporného metabolického režimu, aktivovat fermentaci glukózy nebo buněčnou senescenci, nebo nakonec buňku donutit k apoptóze - buněčné smrti. Dnes se podíváme na jinou starší studii , ve které vědci zkoumali, zda lze potlačit ztučnění jater potlačením funkce enzymu AR, tedy potlačením funkce aldózové reduktázy. Pokud jste o aldózové reduktáze (AR, nebo také aldo-keto reduktáze AKR1B1) ještě neslyšeli, pak zde na tomto blogu mám velké množství příspěvků, ve kterých ukazuji studie, že právě aktivace AR je základem prakticky všech civilizačních chorob, ať už jde jen o obezitu , nebo o poškození jater , nebo poškození cévního endotelu . Hlavním aktivátorem AR v současné době není jen vysoká hladina krevní glukózy, jak je často zmiňováno, ale i aldehydy, konkrétně acetaldehyd ...

Jedním z hlavních senzorů dostatku energie v buňce, tedy dostatku molekul ATP, je enzym AMPK. Ten je aktivován vždy, pokud se zvýší množství molekul AMP . Ale opravdu to funguje „vždy”? Dostatek energie pro všechny funkce v buňce je natolik zásadní, že by nás mělo zajímat, zda některé látky dokáží tuto signalizaci potlačit. Buňka potom trpí nedostatkem energie a padá do různých úsporných režimů, např.  do pseudohypoxie nebo buněčné senescence , která se vyznačuje fermentativním metabolizmem pro snížení produkce reaktivních oxidačních látek (ROS, např. peroxidu vodíku), ale také vypnutými procesy opravujícími poškozenou DNA (což je běžná věc způsobená např. uv zářením nebo radiací) . Známe tedy nějaké látky, které blokují činnost AMPK? Ano, jistě. Je to nám dobře známý produkt autooxidace linolové kyseliny omega-6, molekula pojmenovaná 4-hydroxy-2-nonenal (HNE). Nedělá to přímo, ale prostřednictvím kinázy LKB1, na kterou se HNE „lepí”. Kináza LKB1 fosforyluje, tedy aktivuje, enzym A...

Pokud si myslíte, že rostlinné oleje chrání vaše cévy, tak to pravděpodobně není pravda . Svědčí o tom studie zkoumající jejich vliv ve vyšším věku nebo zkoumající délku dožití. Rostlinné oleje sice snižují cholesterol, ale nízké hladiny cholesterolu jsou asociovány s kratší délkou života . Co byste řekli třeba na informaci, že stačí přidat do stravy 1 % zvláštní směsi polynenasycených olejů, speciálně zpracované linolové kyseliny, a cévní plak mizí na zvířecím modelu během pár týdnů!  Ale zpracování těchto rostlinných olejů neprováděl žádný průmyslový potravinářský podnik. Ne, zpracování prováděly bakterie kravského žaludku! Výsledný produkt se jmenuje CLA, konjugovaná linolová kyselina. Je jich ale víc druhů, nejzajímavější z nich je kyselina rumenová c9,t11-CLA. Další je t10,c12-CLA, té první je však v másle deset až dvacetkrát víc než té druhé. Mohly by tedy být tučné mléčné výrobky a zejména máslo a smetana těmi základními prostředky pro potlačení ucpávání cév? Prostředky...

Je to zvláštní. Mechanisticky je jasné, že linolová kyselina ve stravě je spojena s vyšším oxidačním stresem  a podivnými produkty autooxidace jako je 4-HNE, což je molekula přichytávající se k enzymům tak, že jim znemožňuje správně fungovat . Dokonce tak znemožňuje vlastní odstranění, takže se její koncentrace zvyšuje a mělo by být snadné uspořádat jednoduchý experiment, podávat jedné skupině lidí ve stravě víc linolové kyseliny než dostane kontrolní skupina, a výsledkem by měl být jasný rozdíl. Ale takto to nefunguje. Tak se např. stane, že Tucker Goodrich, známý blogger a zastánce teorie o škodlivosti linolové kyseliny, když je na síti X tázán, aby doložil na lidské studii, že linolová kyselina způsobuje záněty, předloží studii s tímto závěrem : „Our meta-analysis suggested that increasing dietary LA intake does not have a significant effect on the blood concentrations of inflammatory markers. However, the extent of change in dietary LA intake might affect the effect of LA suppl...

Opět jsem záměrně do titulku vybral provokativní otázku. Týká se škodlivosti alkoholu, myslím přímo etanolu. Nechápejte to tak, že bych obhajoval nadměrné či notorické pití alkoholu. To ne, pití alkoholu je návykové. Ale výzkumy provedené před nějakou dobou ukazovaly, že alkohol v malém množství by vlastně mohl být prospěšný, a nyní již je prý jakékoli množství alkoholu škodlivé, i velmi malé množství. A to se mi nějak nezdá být pravděpodobné, pokud uvážím, že alkohol může pomáhat aktivovat enzym ALDH2, který se zdá být velmi důležitý pro detoxikaci aldehydů pocházejících z polynenasycených olejů jako je např. 4-HNE. Proč si kladu tuto otázku? Uvažujte! Co kdyby existovala nějaká složka stravy, která by potlačila nebo i napravila poškození jater při popíjení alkoholu. Neznamenalo by to, že játra jsou poškozována nějakou jinou látkou? Samotný alkohol by to nemohl být! Tímto volně navazuji na předchozí post na toto téma . A taková látka ve stravě opravdu existuje. Je to aminokyselina gly...

Kdysi jsem psal o tom, jak v jedné studii vědci zjistili, že pokud působí na buňky glutamátem/glutaminem, potlačí v buňce oxidativní metabolizmus a nahradí ho fermentačním . T en kyslík nepotřebuje.  Nepoužívá ho ani při dostatku kyslíku, při jeho normální koncentraci. Souvisí to s uvolňováním molekul čpavku při deaminaci přebytečného glutaminu pro vstup do TCA cyklu, tedy pro jeho přeměnu na energii ATP. V jiném postu jsem zase psal, jak čpavek aktivuje NMDA receptory, tedy receptory glutamátu . Jejich vypnutí pomocí látky MK-801 ochrání superoxid dismutázu před poškozením a nadměrná aktivace NMDA receptorů glutamátem a čpavkem tedy pravděpodobně vede k buněčné senescenci . Hlavní funkcí NMDA receptorů je, jak jsem pochopil, vpustit do buňky ionty vápníku, aktivovat buňku k činnosti. Obvykle se zvýší produkce ROS. Hlavní roli v tom hrají enzymy NOS , které produkují oxid dusnatý (NO). Je jich více typů, v nervové soustavě nNOS, v cévním endotelu eNOS. Jsou také varianty neakt...

A zase ta inzulínová rezistence. Už několikrát jsem se zde věnoval tomuto fenoménu považovanému mnohými vědci za příčinu civilizačních nemocí, zejména obezity a diabetu druhého typu. Ukázali jsme si, že inzulínová rezistence (IR) je příliš obecný pojem, který nepostihuje různé mechanizmy jejího vzniku, že IR má své příčiny a je tedy reakcí na nějaký stav, jedná se o vývojem vytvořený obranný mechanismus, celkově prospěšný a nemůže tedy být kořenovou příčinou . Od té doby jsem zde na blogu probíral řadu dalších potenciálních kořenových příčin IR. V minulém příspěvku mne zaujal problém fosforylace glukózy. Ačkoli se to zdá být jednoduchý proces, má mnoho záludností. Ukáži vám jednu práci, kde tento problém autor podrobně zkoumá . Ukazuje zde vztah mezi glukózovými transportéry GLUT4 a hexokinázou HK2 a inzulínem. V klidovém stavu s nízkou hladinou inzulínu jsou limitujícím faktorem glukózové transportéry GLUT1. Při aktivaci inzulínem se přesunou do buněčné membrány i transportéry GLUT4 ...

Pokračujme v pátrání po zdroji obezity a poruch metabolizmu. V sérii příspěvků „ Kdo nám řekne, že už jsme snědli dost jídla ” jsem hledal mechanizmy, jak organizmus řídí příjem potravy. Co rozhoduje o tom, že jídlo, které jsme snědli, ještě nestačí a musíme si dát víc? Moje závěry jsou celkem jednoduché. Během dne sbíráme potravu tak, abychom měli dostatek energie na spánek. Kontrola se provádí prostřednictvím jaterního glykogenu, během dne spalujeme a ukládáme do různých tkání různé formy jídla a ve výsledku musí něco zbýt. Tento zbytek sacharidů a aminokyselin se převede na jaterní glykogen. Po celodenní spotřebě musí být dostatek glykogenu na odpočinek a spánek. Toto je, myslím, základní energetická regulace. Dostatek energie ale nestačí pro přežití. Nedostatek esenciálních aminokyselin vede k předčasnému umírání myší . Patrně proto existují pomocné mechanizmy jako např. ten na zajištění dostatku esenciálních aminokyselin, který pracuje prostřednictvím hormonu FGF21. Ovlivňuje ener...