Souvisí dlouhověkost s potlačením endogenní produkce fruktózy?
Ani jsem netušil, že začarovaný cyklus obezity by mohl být poměrně dobrým vysvětlením pro komentování výsledků jedné zajímavé studie dlouhověkosti. Na síti X totiž přišel takový nevinný dotaz:
Citace
Someone needs to explain this.
"In total, 1224 participants lived to their 100th birthday"
Higher levels of total cholesterol and iron and lower levels of glucose, creatinine, uric acid, aspartate aminotransferase, gamma-glutamyl transferase, alkaline phosphatase, lactate dehydrogenase, and total iron-binding capacity were associated with reaching 100 years.
Přeloženo:
Někdo tohle musí vysvětlit.
„Celkem se 1224 účastníků dožilo 100. narozenin.“
S dosažením 100 let byly spojeny vyšší hladiny celkového cholesterolu a železa a nižší hladiny glukózy, kreatininu, kyseliny močové, aspartátaminotransferázy, gama-glutamyltransferázy, alkalické fosfatázy, laktátdehydrogenázy a celkové vazebné kapacity železa.
Konec citace
Na co autor dotazu naráží?
Na výsledky jedné zajímavé švédské studie, ve které se autoři snaží popsat a porovnat profily biomarkerů lidí v podobném věku mezi 64 a 99 lety, kteří se nakonec stanou stoletými, s jejich vrstevníky, kteří se 100 let nedožili. Zkoumali, do jaké míry mají století lidé homogenní profily biomarkerů dříve v životě. Využili k tomu data sledovaná u populační kohorty AMORIS s informacemi o krevních biomarkerech měřených v letech 1985–1996, tedy po dobu až 35 let. Zkoumali biomarkery metabolismu, zánětu, jater, ledvin, anémie a nutričního stavu. Celkem se 1224 účastníků (84,6 % žen) dožilo 100. narozenin.
Podívejte se sami na publikované výsledky.
Co zde vidíme? Na vodorovné ose je rizikový faktor, že se dožijete 100 let. Čím více vlevo, tím spíš se nedožijete. Čím více vpravo, tím větší je šance na dlouhověkost. Řádky jsou rozděleny do skupin sledující jeden marker v pěti různých hladinách. Pro každou hladinu je samostatně vyhodnocena pravděpodobnost dožití se 100 let. Můžete se tedy sami podívat, co je rizikové a co není. Třeba samotná hladina glukózy na lačno 6,0 mmol/l nebo vyšší snižuje pravděpodobnost dožití se 100 let na 0,67, tedy o 33 %. Ale hladina 5,3 mmol/l nebo nižší, dožití nijak nezkracuje. Zajímavé, že?
Pojďme dál. Jako první marker je uveden TC (Total Cholesterol), tedy celkový cholesterol. Cholesterol nemá na dožití se 100 let žádný vliv, pokud pomineme skutečnost, že příliš nízký celkový cholesterol, tedy 5,2 mmol/l a méně, snižuje pravděpodobnost dožití se 100 let o cca 20 %. že by to nebyl ten nejdůležitější ukazatel zdraví populace? Ajaj! To musí být nějaká chyba v systému ne? Nebo to tak opravdu je? Čísla možná nelžou!
Pro mne je asi nejzajímavějším markerem kyselina močová (Uric Acid), protože se vyskytuje jako produkt xantin oxidázy (XO) v začarovaném cyklu obezity, jak jsem ho uvedl v předchozích příspěvcích. Vidíme, že závislost pravděpodobnosti dožití se 100 let je inverzní a skoro lineární. Čím méně kyseliny močové v krvi, tím delší život? Vypadá to tak.
Znamená to snad, že jsem na správné stopě? Studie dlouhověkosti potvrzuje, že produkce kyseliny močové je úzce spojena s rizikem zkrácení života. Nyní se ale dostáváme k tomu, proč? Odkud se bere? Jak ovlivníme tvorbu kyseliny močové? Ale my to víme. Pochází z purinů, z AMP, z adenosinu a inosinu. Je to fruktóza, která aktivuje dráhu AMPD2/XO/UA, tedy produkci kyseliny močové.
Většina lidí si teď řekne: "Nebude jíst cukr, který fruktózu obsahuje z 50 %, a budu mít dlouhý život." Tento postoj zapomíná na skutečnost, že v játrech si každý může vyrobit fruktózu sám, aniž by snědl jakýkoli cukr, ovoce nebo med. Může za to polyolová enzymatická dráha. A jak už jsem vysvětlit dříve, tato dráha zajišťuje i odbourávání toxických produktů vzniklých z linolové kyseliny její peroxidací na aldehydy při oxidačním stresu. To vede k daleko větší aktivaci polyolové dráhy, než bez těchto toxinů. Možná i jiné toxiny dokáží také aktivovat polyolovou dráhu, zatím nevím. Bylo by dobré to prozkoumat.
V každém případě, vysvětlení produkce kyseliny močové pomocí endogenní fruktózy se mi zatím zdá jako nejpravděpodobněší. Zatímco s fruktózou se setkáváme v ovoci a medu odnepaměti, polynenasycené tuky omega-6 nikdy v minulosti nebyly zastoupeny tak hojně v naší stravě (průmyslově vyráběné rostlinné oleje ze semínek, nebo i tuk zvířat krmených olejnatými semeny). Jejich účinky jsou dlouhodobé, musejí být zabudovány do buněčných membrán, teprve potom při oxidačním stresu začnou produkovat více toxických aldehydů, které aktivují enzym adózovou reduktázu (AR) v játrech a stimulují produkci endogenní fruktózy. Zároveň to znamená, že nebude příliš snadné linolovou kyselinu z těla vyplavit, trvá to roky i při nulovém příjmu. O tom jsem také již psal.
Nemusíme ale hned klesat na mysli, že s tím nejde nic dělat. Že už stejně máme tělo plné linolové kyseliny. Naštěstí existují prostředky, jak účinky endogenní fruktózy kompenzovat nebo potlačit. Ano, je to např. ocet/acetát. Více najdete ve starších příspěvcích. Co je velmi důležité, ocet/octan sodný nepotlačuje detoxikační funkci polyolové dráhy, ale pouze kompenzuje negativní účinky fruktózy. Nezpomaluje tedy čištění organizmu od linolové kyseliny. Tak tedy zkusme to, zkusme se dožít 100 let :-)
 |
Výsledky podávání jablečného octa ženám 2 hodiny po jídle 1x denně po dobu 8 týdnů, čísla udávají hladinu kyseliny močové v séru, G0 - kontrolní skupina, G1 - 15 ml jablečného octa ve 100 ml vody, G2 - 20 ml jablečného octa ve 100 ml vody (pro převod jednotek z mg/dl na umol/l vynásobte hodnotu číslem 59,48) |
Následující
Zdroje:
Komentáře
Okomentovat