Etiologie aneb cesta k cukrovce (T2DM) a srdečnímu selhání

Etiologie se zabývá příčinami chorob. Není to o rizikových faktorech, ale o skutečných příčinách. Pokud příčina je, nemoc vznikne, pokud není, nemoc nevznikne. Tak jednoduché to je, když se zná etiologie choroby.

Známe etiologii cukrovky druhého typu? Tedy té, kterou si sami vypěstujete?

Na tomto obrázku můžete vidět, jak se cukrovka postupně vyvíjí z obezity (OB) přes nenápadnou glukózovou intoleranci (OB-GLUINTOL) až k diabetu (OB-DIAB) nejprve s vysokým inzulínem a postupně se stále menší a menší produkcí inzulínu. Zároveň vidíte na horním grafu postupně klesající rychlost odebírání glukózy z krve, která je kompenzována stoupající sekrecí inzulínu, takže při standardním měření glykémie na lačno nic nepoznáte. Při testu OGTT na spodním grafu to snadno poznáte, ale nikdo ho nedělá. Pokračuje to tedy až do dosažení inzulínového maxima a pak postupně jdete po cestě k stále více nevratným změnám v organismu. Pak teprve to chcete začít řešit? Opravdu?

Váš doktor identifikuje problém až když je inzulínová křivka za vrcholem. Až když změny jsou téměř nevratné. Pokud máte alespoň trochu zdravého rozumu, nenechávejte to dojít tak daleko. A toto není o obezitě. Ukážeme si, že výroba a ukládání tuků je jen záchranný mechanizmus.

To, co na obrázku výše neuvidíte, je hladina volných mastných kyselin, která je pro nalezení příčin podstatná, ale bohužel často opomíjená a není měřena.

Na skutečné posouzení etiologie musíme použít studie s krysím modelem.

Model má tu výhodu, že změny probíhají rychle. Sledujte křivky ZDF. Máte to jako na dlani, během deseti týdnů mohou krysy získat diabetes. Sledujte ale, co tomu předchází. První změny se odehrávají na křivce volných mastných kyselin (free fatty acids, prostřední graf) dlouho před tím, než se změní hladina glukózy. Volné mastné kyseliny (FFA, NEFA) jsou palivem pro mitochondrie. Myši ZDF jsou obézní, jejich tuková tkáň tedy postupem času uvolňuje více a více volných mastných kyselin pomocí lipolýzy. Tkáně ale toto množství nedokážou spálit, nabídka převyšuje poptávku, takže postupně stoupá jejich hladina. Volné mastné kyseliny se tedy musí znovu zabalit v játrech do naklaďáčků VLDL a odešlou se zpět do tukových tkání, pokud ještě vše funguje dobře.

Může se ale stát, že tukové tkáně už další tuk nepřijímají, hladina volných mastných kyselin se trvale zvedne. Je to potom začarovaný kruh. Tuk se začne ukládat i tam, kde to normálně nedělá, např. i v buňkách pankreatu neboli slinivky (islet TG na dolním grafu). Stále ale mluvíme o inteligentních záchranných mechanismech. Nic z toho, co tělo dělá, není špatně. Pokud lze nabírat na tukových tkáních, je to dobře (zeptejte se asiatů, kterým to nejde). Kdyby to totiž nešlo, zvýšila by se hladina volných mastných kyselin ještě více a odumíralo by mnohem víc buněk. To je potřeba pochopit.

Podobně i ukládání triglyceridů v beta buňkách slinivky je záchranný mechanismus, který prodlužuje život buněk za podmínek vysoké hladiny volných mastných kyselin. Ovšem poměrně brzy narazí na limit, beta buňka už další triglyceridy nepojme a odumře na toxicitu vysoké hladiny volných mastných kyselin. Produkce inzulínu se tím sníží, hladina glukózy se zvýší, a je tu cukrovka.

Tento proces se zdá být jasný. Zvýšená hladina dlouhých volných mastných kyselin je etiologickou příčinou cukrovky, ale i vysokého krevního tlaku, obezity, vysokého inzulínu, vysoké glykémie, cévních poruch apod. Vysoká hladina volných mastných kyselin je toxická pro buňky. Ne všechny mastné kyseliny jsou ale stejně toxické. V základním stavu vlastně vůbec toxické být nemusí. Záleží na tom, jak je která mastná kyselina stabilní, jestli snadno peroxiduje, jestli se přeměňuje na jiné toxiny. Tady se ukazuje, že saturované tuky jsou nejstabilnější. Nejhůře jsou na tom polynenasycené mastné kyseliny (PUFA), které podléhají peroxidaci i rozkladu na jedovaté produkty. Není tedy dobré jich mít v těle moc a vůbec by neměly obíhat v nekonečném cyklu mezi uvolňováním z tukové tkáně a zpětným ukládáním. Bez zvýšené hladiny volných mastných kyselin cukrovka nevznikne.

Když budeme zkoumat, kdy a za jakých podmínek dochází k spalování volných mastných kyselin pro získávání energie, zjistíme, že nejvíce se spalují při klidu nebo při nízké intenzitě pohybu. Při vysoké intenzitě se spalují svalové glykogeny a tuky z tukových tkání se sice uvolňují, ale nespalují. Spalují se pouze tuky obsažené přímo ve svalových buňkách. To možná bude pro vás překvapivé.

S postupujícím věkem a metabolickým syndromem se spalování tuků v klidovém stavu snižuje a je nahrazeno spalováním glukózy. Při jídle se normálně u zdravých jedinců spalování tuků potlačí, volné mastné kyseliny z krve zmizí a spaluje se hlavně glukóza přímo z jídla. Toto potlačení u metabolického syndromu také slábne, nedojde k vymizení volných mastných kyselin během jídla a po něm. Fruktóza z jídla se v játrech přeměňuje na tuk a ukládá se stejně jako pozřený tuk. Z tuků se neukládají pouze krátké a střední tuky (C4:0 až C10:0). Ty jdou přímo z trávícího traktu do portální žíly do krve a do jater. Ostatní tuky se nejprve v trávicím traktu rozloží na jednotlivé dlouhé mastné kyseliny a jsou vstřebány. Časem jsou potom znovu sestaveny do triglyceridů, zabaleny do náklaďáčků zvaných chylomikrony a odeslány k uložení. Čili velmi složitý proces.

Co je důvodem snížení spalování tuků v klidovém stavu? Proč najednou nelze volné mastné kyseliny spálit, když předtím to šlo? Proč se místo toho spaluje cenná glukóza? To je otázka naprosto zásadní. Tuky by měly jít spálit na energii. Něco málo tuků se použije jako stavební materiál, ale to je opravdu jen velmi málo.

Podíváme-li se na rozložení energetických zásob, člověk má řádově vyšší energetické zásoby v tuku než v glykogenu (uložená glukóza). I u hubeného člověka je to cca 30 krát víc energie v tucích. Používání tukových zásob jako téměř nekonečného zdroje energie je pro nás životně důležité. Tak kde je chyba? U ZDF myši je provedena genetická úprava spalování tuků. To není případ u člověka.

Naše továrna na ATP palivo, soustava neuvěřitelně složitých nanostroječků (mitochondriální komplexy I až V) umístěných na mitochondriální membráně, v podstatě výrobní linka. CL=kardiolipin

Můžeme si to ukázat na dalším modelu, zase na laboratorních krysách. Tito výzkumníci sledovali hypotézu, že polynenasycené mastné kyseliny chrání buňky před smrtí mechanismem apoptózy. To je mechanizmus, kterým se buňka cíleně rozebere a recykluje.

Použili tedy dvě skupiny krys, jednu krmili standardním krmivem a druhou krmivem obohaceným o rostlinné tuky s omega-6 (20% slunečnicového oleje). Po čtyřech týdnech této stravy vyvolali diabetes poškozením slinivky pomocí streptozotocinu. Došlo tedy k rychlému zvýšení krevního cukru. Po čtyřech dnech zvýšené glykémie při diabetu zkoumali stav srdečních buněk a jejich mitochondrií. Výsledek je takový, že se sice snížilo buněčné odumírání apoptózou, ale buňky odumírali nekrózou, což je neřízená buněčná smrt. Výsledek tedy neznamenal zlepšení, ale zhoršení. Z výsledků je zřejmé, že PUFA omega-6 ve stravě snížil hladinu redukovaného glutathionu (GSH). Srdeční svalové buňky jsou specifické tím, že většinu energie získávají spalováním tuků. Při snížení hladiny glutathionu ale dojde k limitaci maximální rychlosti spalování tuků. Prostě při malé zátěži není rozdíl téměř patrný, ale při větší zátěži pak srdce nedokáže zvýšit výkon, to je závažné zjištění. Platí toto i u lidí?

S největší pravděpodobností ano, mitochondrie máme společné. Ačkoli jsou oleje obsahující n-6 PUFA propagovány jako prospěšné, způsobují narušení mitochondriálních komplexů, tím omezí možnost spalování tuků a následně způsobí inzulínovou rezistenci, metabolický syndrom, obezitu a nakonec cukrovku. Následně mohou urychlit abnormality myokardu u diabetických pacientů. Přesto stále jsou uváděny jako prospěšné na oficiálních stravovacích doporučeních pro diabetiky. Skoro by se chtělo říci, že je to výroba pacientů.

Tyto obrázky už jsme si ukazovali, demonstrují vliv omega-6 na kardiolipin a glutathion (GSH) v mitochondriích srdečních svalů u pokusných krys. Toto prostě nechcete, aby se vám stalo.

A nyní další důležitá otázka. Lze tento proces zvrátit? Lze postupovat opačně od diabetu ke zdraví? Podívejte se na tyto grafy.

Ano, studie to ukazují. Pokud nedošlo k výraznému poškození beta buněk slinivky, je možné dosáhnout remise zvýšením spalování tuků. Jednou z cest je baryatrická operace, která pravděpodobně zvýší produkci krátkých mastných kyselin ve střevech, druhou cestou je podstatné snížení denního příjmu kalorií, které umožní úklid (autofagii), spálení triglyceridů z jater i slinivky. A co vás možná překvapí nejvíc, zlepšení krve lze očekávat již za týden a snížení obsahu triglyceridů ve slinivce za dva měsíce. Stačí pouze zajistit podmínky pro dostatečné spalování volných mastných kyselin.

Je tu ještě jedna možnost. Současná doporučovaná strava neobsahuje žádné krátké a střední saturované tuky (MCT). Naši odborníci na zdraví vylili s vaničkou i dítě. Při hledání příčin zcela správně identifikovali problém s nadměrným výskytem tuků. Vytvořili si však nesprávnou hypotézu a ta je již dnes neobhajitelně špatná. Pokud snížíte příjem saturovaných tuků, zcela omezíte i příjem krátkých a středních tuků, bez kterých téměř nejsme schopni tuky správně spalovat. Následné doporučení jíst polynenasycené tuky katastrofálně snížilo množství glutathionu a ještě více snížilo možnost tuky spalovat. Náhrada za tuky ve formě sacharidů zvýšila naši vlastní produkci nasycených tuků a zatížila játra a snížila tím naší imunitu. Toxické produkty jako důsledek rozpadu polynenasycených tuků dále snížily naši imunitu a celkově nás oslabují. Nesmyslně nízká doporučení pro příjem antioxidantů neumožňují situaci zlepšit doplňováním vitamínu C. Používání antibiotik nás připravilo o bakterie, které pro nás z rezistentních škrobů vyrábějí krátké mastné kyseliny. No, výsledek známe. Podívejte se zde, co máte jíst a co doplňovat a jak si kontrolovat výsledky. Metabolického syndromu se lze zbavit nečekaně rychle a snadno, když se ví jak.

Takže zcela zásadní podmínkou je omezit příjem polynenasycených tuků na max 4 % denní energie, zajistit dostatečnou hladinu glutathionu, zajistit dostatečnou stimulaci mitochondriálních komplexů pomocí příjmu středních nasycených mastných kyselin (MCT) nebo krátkých mastných kyselin produkovaných střevními bakteriemi.

Rezistentní škroby (RS), nikoli vláknina (RSF), napravují metabolizmus spalování tuků při porovnání se stravitelnými škroby (DS).

Můžeme tedy konstatovat, že známe etiologii diabetu druhého typu? Myslím, že ano. Je to omezené spalování dlouhých mastných kyselin způsobené nedostatkem krátkých a středních saturovaných tuků z jídla nebo produkovaných střevními bakteriemi. Pokud chybí, nemoc se projeví, pokud jsou, nemoc zmizí. To odpovídá definici etiologické příčiny stejně, jako nedostatek vitamínu C způsobí kurděje (skorbut) a jeho doplněním nemoc zmizí.

Předchozí

Následující

Zdroje :

Insulin resistance. A multifaceted syndrome responsible for NIDDM, obesity, hypertension, dyslipidemia, and atherosclerotic cardiovascular disease

Banting Lecture 2001: Dysregulation of Fatty Acid Metabolism in the Etiology of Type 2 Diabetes

Inverse Relationship Between Cytotoxicity of Free Fatty Acids in Pancreatic Islet Cells and Cellular Triglyceride Accumulation

http://yelling-stop.blogspot.com/

Carbohydrate and fat utilization during rest and physical activity

Medium chain triglycerides dose-dependently prevent liver pathology in a rat model of non-alcoholic fatty liver disease

Medium-chain fatty acids: Functional lipids for the prevention and treatment of the metabolic syndrome

Impaired mitochondrial fatty acid oxidation and insulin resistance in aging: novel protective role of glutathione

The In Vivo Net Energy Content of Resistant Starch and Its Effect on Macronutrient Oxidation in Healthy Adults