Antioxidanty, jsou k něčemu?
Na úvod malá úvaha. Lidské tělo vůbec není jednoduché zařízení. Je plné všelijakých složitých samoregulačních mechanizmů. Příroda ovšem používá trochu jiné principy pro konstrukci systémů než používá člověk.
Zkusím to vysvětlit na principu ekvalizéru, to je taková krabička na úpravu zvuku. Můžete přidat nebo ubrat výšky, středy, hloubky ve zvuku vašeho rádia nebo televize. Když takové zařízení tvoří člověk, použije řadu posuvných ovládacích prvků, kdy každý ovládá jednu jedinou frekvenci. Pokud tedy máme pět ovladačů, mohou mít např. frekvence 100, 300, 1000, 3000, 10000 Hz. Ovladač označený 3000 Hz ovládá pouze frekvenci 3000 Hz. Na žádnou jinou frekvenci nemá vliv. Tak tvoří člověk.
Příroda tvoří jinak. Pro stejný případ pěti ovládaných frekvencí bude mít nejméně pět, ale spíš šest nebo sedm ovládacích prvků. Navíc každý prvek bude ovládat víc frekvencí, možná i všechny, každou jinak. Některé nahoru a některé dolů a s různou citlivostí. Na první pohled nesmyslný zmatek.
Příroda je ale daleko chytřejší než my, to si zapamatujte. Přírodní řešení je daleko lepší z hlediska odolnosti proti poruchám nebo při částečném zničení. I při poruše jednoho z ovládacích prvků lze nastavením ostatních ovládacích prvků doladit systém na dokonalý zvuk. Lidské tělo používá pro regulaci chemické látky i elektrické proudy. Různě zapíná a potlačuje informace z genetického kódu podle dané situace, podle prostředí s kterým je v kontaktu.
Proto věci nikdy nejsou tak jednoduché, jak vám je vysvětluji. Ale jinak to nejde, naše mysl má problém pochopit tak složitý systém v jeho celistvosti. Počítejte s tím, že každý zásah nemění jen tu jednu věc, na kterou jste se zaměřili, ale spoustu věcí o kterých nic netušíte. Třeba jen málo, ale mění. Takže s každým zásahem do systému buď přidáním nebo ubráním nějaké složky např. jídla, zasahujete i jinak než třeba chcete, na každého z nás to může působit trochu jinak.
To by bylo úvodem k suplementaci neboli doplňování nějakých látek, které potraviny buď neobsahují vůbec nebo jen málo.
Budu se zase věnovat metabolickému syndromu a spalování tuků, protože to je hlavní působiště antioxidantů. Nejběžnějšími antioxidanty jsou vitamin C a vitamin E. Liší se rozpustností, vitamín C je rozpustný ve vodě, vitamín E je rozpustný v tucích.
Takže, zkrátím to. Vitamin E se prodává takřka výhradně ve formě zvané tokoferol. Studie nám říkají, že tuto formu nemá smysl brát. Pouze forma tokotrienol má pozitivní efekt. Tím bych dal vitamín E stranou, je to téma na samostatný příspěvek.
Budeme se věnovat vitamínu C a jeho vztahu k metabolizmu tuků. Nejprve ale musíme poznat glutathion.
Glutathion je nejběžnější nitrobuněčný antioxidant. Jeho hladina přímo indikuje, jaké tuky se spalují. V zásadě spalování tuků vždy převádí více glutathionu z redukované formy GSH na oxidovanou GSSG. To je právě funkce glutathionu. Jakmile toto glutathion nemůže provést nebo pokud ho je nedostatek, zpomalí se spalování tuků a preferuje se spalování glukózy, které nevyžaduje tolik redukovaného glutathionu. Spalování polynenasycených tuků snižuje hladinu redukovaného glutathionu, pravděpodobně tím, že dostatečně nestimuluje jeho produkci. Navíc pokud se polynenasycené tuky nespálí, rozpadnou se na jedovaté metabolity. Takže jak zamezit nedostatku redukovaného GSH?
Takže máme dost glutathionu, ale ještě musíme zajistit dostatek redukované formy GSH. Toho lze nejsnadněji docílit doplněním vitamínu C.
O vitamínu C panuje řada mýtů. Tím nejhorším je, že tělo není schopno jej vstřebat jinak než z ovoce nebo zeleniny a že nelze vstřebat víc než 200 mg. Pokud se o tomto vitamínu chcete dozvědět takřka vše, doporučuji knihu Petera Tuhárskeho "Vitamín C a megaskorbická liečba – zabudnutý poklad". Vzhledem k tomu, že homo sapiens sapiens není schopný syntetizovat tento vitamín tak, jako to umí 99 % zvířat, má jediný jeho zdroj ve stravě. To může být v dnešní době dlouhého skladování ovoce a zeleniny v supermarketech problém. Vitamín C se spotřebuje ještě před konzumací na udržení pěkného čerstvého stavu. Na nás již nezbude.
Co ale v knížce nenajdete je nová informace, že je možné vstřebat neskutečně velká množství vitamínu C ve formě askorbové kyseliny rozpuštěné ve vodě a to ve velmi krátké době.
Na tomto grafu vidíte množství vitamínu C v krvi po pozření 10 g askorbové kyseliny a nebo askorbátu sodného. Vidíte, že askorbát se vstřebává mnohem hůře než kyselina. U kyseliny prakticky ihned vidíme hodnotu 230 mg/dl. Vynásobíme ji 45 dl krve a máme 10 g, veškerý vitamin C se vstřebá během dvou minut. Ale zároveň taky během čtvrthodiny někam zmizí, pak se zase objeví, pak zase zmizí a tak dále. Doposud nikdo neměřil tak rychle, proto to zůstalo utajeno. Rychlost vstřebávání je obrovská a děj je to zřejmě složitý.
Co z toho vyplývá? Pokud budete chtít doplňovat vitamin C, pak vhodná dávka pro zdravého člověka je 1000 až 2000 mg denně, která se plně vstřebá. Vhodnou formou je kyselina askorbová rozpuštěná ve vodě, čtvrt lžičky ve sklenici vody dvakrát denně. Tato dávka umožňuje zdravému člověku plně využít mitochondrie ke spalování tuků a nebudou muset nouzově přecházet na spalování glukózy.
Ovšem v případě nějaké nemoci, infekce nebo otravy se může potřeba zvýšit několikanásobně. Pak se doporučuje užívat vitamín C každé dvě hodiny až do střevní tolerance (řídké stolice) a potom snížit dávky tak, aby byly tolerovány. Časový interval dvě hodiny během denní doby ponechat a vydržet ještě pár dní po odeznění příznaků nemoci, protože by se mohly vrátit.
Co se týče sportu, byly provedeny studie, které tvrdí, že vitamín C zabraňuje cílenému efektu cvičení, tedy zvýšení metabolizmu glukózy ve svalových buňkách s cílem posílit je. Je na vás, zda toto přijmete jako vysvětlení. Já navrhuji jiné vysvětlení, nedostatek vitamínu C při sportování zvýší poškození buněk a posune metabolizmus více od spalování tuků ke spalování glukózy. To je ale přesně opačný proces, než který chceme, pokud trpime metabolickýn syndromem. Doplňování vitamínu C zabrání tomuto posunu metabolizmu. Přeberte si to sami.
Cvičení svalů vždy zlepší příjem glukózy do svalových buněk, cvičení ale není schopné odstranit triglyceridy z jaterních buněk a ze slinivky. Zvýšená sekrece inzulínu zůstane zachována a riskujete tedy nízkou hladinu glukózy v krvi a s tím spojenou potřebu po okamžitém doplnění cukru, budete bažit po jídle. Pokud si nedáte pozor, tak sníte mnohem víc než vysportujete.
Pohyb je samozřejmě v pořádku, ale nic se nesmí přehánět. Složení stravy je důležitější, pohybem nikdy nepřemůžete špatnou stravu.
Zdroje :
Vitamín C a megaskorbická liečba – zabudnutý poklad
Antioxidants prevent health-promoting effects of physical exercise in humans
Insulin resistance is a cellular antioxidant defense mechanism
Komentáře
Okomentovat