Ocet/octan sodný omlazuje cévy, další elixír mládí?

V minulém příspěvku jsem upozornil na studii, ve které vědci prodloužili myším život až o pět měsíců, tedy až o 17 % pomocí mechanického stresu vyvolaného ultrazvukem. Také jsem zmínil, že by bylo vhodné terapii kombinovat s doplňováním octanu sodného nebo octa, protože aktivuje stejné dráhy, tedy SIRT1 a AMPK. A hned vzápětí na mne vyběhla studie úspěšně potlačené buněčné senescence pomocí octanu sodného na buněčných kulturách cévního endotelu, tedy vnitřní výstelky cév. Jako na zavolanou, studie vyšla před pár dny, 12. května tohoto roku.

Je to velmi zajímavá studie, která v sobě kombinuje část zkoumající látky produkované střevními bakteriemi, které poškozují naše cévy a způsobují zrychlené stárnutí vnitřní výstelky cév. Identifikovali látku zvanou PAA (phenylacetic acid) a PAGln (phenylacetylglutamine), kterou produkují zejména bakterie rodu Clostridium. Tyto látky  způsobují zvýšenou produkci peroxidu vodíku, který aktivuje v tomto prostředí buněčnou senescenci. Není to tak vždy, peroxid může aktivovat např. i maření energie pomocí mitochondriálního rozpojení, nebo třeba i apoptózu, tedy rozebrání nefunkční buňky na suroviny. Zde ale vyvolává buněčnou senescenci, což se projeví zastavením buněčného cyklu, zastavením dělení buněk spojeným u cévních buněk s potlačením vazodilatace, ztvrdnutím cév a omezením angiogeneze, tedy tvorby nových cév, zhoršením zásobení krví. A právě octan/kyselina octová v krvi to umí potlačit.

Látky PAA a PAGln byly identifikovány jako látky způsobující senescenci buněk cévní výstelky. Senescentní buňky produkují cytokiny, které ovlivňují funkci sousedních buněk.

S rostoucím věkem se u myší i u lidí mění poměry mezi druhy střevních bakterií. Některé vymírají a jiné se přemnoží. To ovlivňuje složení látek, které bakterie produkují. Klesá tak koncentrace hlavního produktu, tedy acetátu, v tlustém střevu a v krvi a objevují se jiné látky způsobující problémy, v tomto případě molekuly PAA a PAGln.

Tyto látky jsou produkovány bateriemi pomocí enzymů VOR a PPFOR.

Tyto látky původem ze střev se dostávají do krevního oběhu a ovlivňují zdraví cév, jejich schopnost reagovat na oxid dusnatý vazodilatací (rozšiřováním cév), schopnost přizpůlsobovat se potřebám. Konkrétně molekuly PAA způsobují buněčnou senescenci, což lze identifikovat například markerem p16.

Markery senescence p16 a poškození DNA y-H2A.X potvrzují, že pachatelem u starších jedinců (Aged) jsou střevní bakterie Clostridia (Clos). Terapie pomocí D+Q (dasatinib + quercetin) je senolytikum, působí toxicky pouze na senescentní buňky.

Octan sodný (Ac) potlačuje senescenci, což je zde demonstrováno schopností vytvářet nové cévy.

Octan sodný (Ac) chrání před přítomností PAA, zachová oxidační fosforylaci (OCR) a aktivitu enzymů ACCS2 a IDH2.

Mitochondriální peroxid vodíku (H2O2 generován pomocí D-Ala) potlačuje aktivitu deacetylázy SIRT1 a tak je ovlivňována aktivita ostatních enzymů.

Mitochondriální H2O2 (generovaný pomocí D-Ala) reguluje citlivost cévní dilatace na oxid dusnatý prostřednictvím dráhy IL-6 - HDAC4.

Octan aktivuje antioxidační ochranu (Nrf2) a chrání před molekulami PAA. Vypneme-li geneticky deacetylázu SIRT1 (siSirt1) ochrana přestane nefungovat. 

Proces, který končí senescencí cévních buněk tedy začíná ve střevech, kde se postupem času změní složení bakterií tak, že není v těle dostatek kyseliny octové. Naopak střevní bakterie produkují více toxinů. To způsobí u některých buněk senescenci. Jak jsem již psal, tyto buňky si to nenechávají pro sebe. Křičí tuto informaci do svého okolí pomocí chemických signálů (SASP) a zásadně ovlivňují chování okolních buněk i stav celého těla. Projevuje se to zvýšenou produkcí H2O2 při získávání molekul ATP z našeho jídla v mitochondriích. 

Při detailním zkoumání se jako účinný obranný mechanizmus jeví aktivace deacetylázy SIRT1 pomocí kyseliny octové/octanu, která dokáže aktivací deacetylázy SIRT1 vrátit metabolizmus senescentrních buněk k normální oxidační fosforylaci, umožní tedy získat více energie ATP pro činnost buněk 


Předchozí

Následující


Zdroje:

Gut microbiota-dependent increase in phenylacetic acid induces endothelial cell senescence during aging

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Peroxid vodíku, medicínský zázrak

Obrázek
Cože? Peroxid vodíku? To je přece jen dezinfekční prostředek při poranění, anebo ne? Vypůjčil jsem si titulek z názvu stejnojmenné knihy, kterou napsal doktor medicíny William Campbell Douglass. Dovolím si zde přeložit předmluvu.  Citace : Co se to děje? Peroxidy by pro nás měly být špatné. Volné radikály a tak. Ale teď slyšíme, že peroxid vodíku je pro nás dobrý. K tomuto jsem byl velmi skeptický, ale tolik pacientů se mě ptalo na můj názor na H2O2, až mi bylo trapné říkat „nevím“. Nechtěl jsem se vzdát pondělního nočního fotbalu kvůli výzkumu H2O2, ale nebylo vyhnutí. (Hry byly stejně mizerné.) Byl jsem ohromen, když jsem zjistil, že již v roce 1914 byl proveden vynikající klinický výzkum lékařského využití peroxidu vodíku! (Padne na to pondělní večerní fotbal - možná i nedělní odpoledne.) Lékař J.S. Haldone v roce 1919 uvedl, že kyslík rozpuštěný v krvi by pravděpodobně byl dobrým způsobem boje proti infekci. (Pamatujte, že v té době to byla infekce. Pokud jste nebyli ubiti k sm...
Další informace

Umí ocet opravit poškozenou DNA?

Obrázek
Ocet / octan / acetát vzniká ve zdravém organizmu jako hlavní produkt metabolizmu střevních bakterií v tlustém střevě . Odtud se dostává do celého těla krevním oběhem. Již několikrát jsem tady zmínil jeho pozitivní účinky na metabolizmus tuků, sacharidů nebo třeba podpůrných buněk nervového systému . Ale dnes to bude kalibr nejvyšší. Může acetát spustit opravu naší poškozené DNA? Tedy předejít rakovině? Na první pohled se to zdá být nesmysl. Taková obyčejná věc jako ocet nebo octan sodný? To už by se přece dávno vědělo, ne? Jak vypadá DNA dnes ví asi každý. Jsou to dvě vlákna stočená do šroubovice. Informace uložená v DNA je tedy redundantní, každé vlákno obsahuje kompletní informaci. Pokud je nějak jedno vlákno poškozeno, např. radiací, druhé vlákno na přesně stejném místě obsahuje informaci, podle které lze první poškozené vlákno opravit. Lehké opravitelné poškození vyvolává buněčnou senescenci. Zastaví se buněčné dělení. Je to logické, protože při buněčném dělení dojde k rozpletení ...
Další informace

Peroxidem vodíku a dusitany proti rakovině?

Obrázek
O peroxidu vodíku (H2O2) jsem poprvé psal již před dvěma roky . Bylo to v souvislosti s jeho regulačními a signalizačními funkceni. Naprosto zásadní je jeho funkce jako součást regulační smyčky zásobení tkání kyslíkem , kterou jsem popsal zde . Málokdo si uvědomuje, že rozdělování kyslíku je řízeno produkcí CO2, předání kyslíku od červených krvinek do tkání není samozřejmost, je to řízený proces. Oxid dusnatý je, zdá se, záložní systém pro případ, kdy základní regulace pomocí CO2 a H2O2 z nějakého důvodu nefunguje dostatečně, kdy buňky nemohou zvýšit svoji aktivitu na žádost systému. Typickým příkladem je požadavek zprostředkovaný inzulinem, kdy mluvíme o inzulinové rezistenci, ale vlastně jde o to, že nefunguje předání informace od H2O2 k zvýšení produkce CO2 a zvýšení dodávky O2 a k rozšíření cév. H2O2 není zpracován a předá tedy jinou informaci, totiž že aktivitu již nelze více zvýšit z důvodu nedostatku kyslíku. A tuto informaci předává i okolním buňkám a navíc jim prostřednictvím ...
Další informace