Torpor, složení tuků aneb jak mluvit s vlastním tělem
Co je to torpor? Zkoušel jsem pomocí wikipedie najít český ekvivalent anglického výrazu torpor, ale našel jsem pouze stejný termín v češtině, který uvádí, že je to stav útlumu životních funkcí, ke kterému dochází u určitých zvířat. Může trvat hodiny, dny nebo týdny. Dochází při něm k útlumu metabolizmu, snížení tělesné teploty, vytváření a šetření tukových zásob.
Možná se divíte, proč se zabývat tímto jevem, když člověk přeci neupadá do takovéhoto stavu. Opravdu ne?
Už jste někdy slyšeli radu, že pokud chcete zhubnout, měli byste méně jíst a více se pohybovat? Přece potřebujete vydávat více energie, než kolik sníte, není to tak? V principu ano, ale dobrat se k hodnotě vydávané energie není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Dokonce i využitelná přijímaná energie je dost nejistá a nerovná se tabulkové energetické hodnotě potravin. Záleží na tom, jak potraviny zpracuje váš metabolizmus. Pouze malá část jídla je okamžitě "spálena", většina energie bude uložena do zásob na horší časy.
Už asi tušíte, že jinak se ukládají tuky a jinak sacharidy (cukry). Vaše tělo má paměť vašich zvyků, neustále se přizpůsobuje a něco předpokládá. Svými stravovacími návyky jste naučili vaše tělo nějak zacházet se snědeným jídlem. Možná dobře, možná špatně. V každém případě vaše tělo dělá vše tak, abyste přežili i poměrně špatné návyky.
Jídlem dáváte tělu signály, bohužel pravděpodobně vůbec netušíte jaké! Pak se zlobíte, že nechce hubnout ani když skoro nic nejíte, běháte, ale tělo kyne. A ono přitom jen svědomitě poslouchá vaše pokyny sdělované stravou. Abychom se dorozuměli se svým tělem, musíme se naučit jeho řeč. Takovou řečí je množství a složení jídla ale především složení tuků.
Složením stravy nelze příliš dobře ovládat poměr mezi ukládáním energie do tuků a do glykogenu. Tělo si samo stanovuje optimální poměr. Například pokud budeme jíst pouze rýži, která obsahuje 90% sacharidů a 10% bílkovin, ale žádný tuk, tělo si potřebné množství tuku vyrobí samo a uloží si ho. Stejně tak pokud budeme jíst tzv. ketogenní stravu téměř bez sacharidů, tělo si vyrobí samo glukózu a uloží ji ve formě glykogenu. Takže pokud je jídla dost, obvykle se nejprve doplňují stavy glykogenu v těle a potom se uloží tuky.
Co když je ale jídla málo? Tělo bude doplňovat nedostatek z vlastních zásob a o tom, jestli začne šetřit nebo ne bude rozhodovat předchozí historie stravy uložená v tucích. Pokud jste jedli podobně, jako když se veverka připravuje na zimu, pak začnete šetřit energii, sníží se vaše teplota a zpomalí se metabolizmus.
Složením tuků lze ovládat množství energie vydávané na termoregulaci a účinnost převodu chemické energie na mechanickou energii vašich svalů. Vaše tělo může na požádání pracovat velmi úsporně, šetřit energii, třeba např. ukládat energii i v případě, že nejíte dostatečně vzhledem k vydané energii. Nebo naopak může plýtvat energií, spotřebovávat zásoby, může fungovat jako kamínka, topit a plýtvat a pracovat s malou energetickou účinností. Nevěříte?
Je zajímavé se podívat, kolik jídla jedli naši neobézní předci. Množství jídla bylo vždy závislé na finančních možnostech, ale rozhodně se nedá říct, že by jedli málo. Američané v roce 1939 jedli 2500 až 4500 kcal denně. To je zcela srovnatelné s dnešní hodnotou 2500 kcal. Jedli pravděpodobně více kalorií než my, přetvářeli je ale na teplo. Ne na uložené tuky, jako my. My energii ukládáme.
Lze to nějak ovládat? Možná stačí jen zapínat a vypínat určité geny, ovládat činnost enzymů a regulovat tak hladiny důležitých hormonů. Ano, zdá se, že to jde. Celý systém je neuvěřitelně složitý, zkusím to nějak zjednodušit a zpřehlednit.
Už známe hormon inzulín. Ten lze snadno ovládat prostřednictvím množství sacharidů v jídle. Je to hormon budování zásob na horší časy. Pokud ukládáte tuky, máte ho hodně. Pokud ale ukládané tuky budou hodně saturované, nebudou aktivovat úsporný metabolizmus.
Další hormon je leptin. Je to hormon signalizující dostatek. Jeho vyšší hladina říká tělu, že může plýtvat energii, že nemusíte šetřit, můžete topit. Ale také, že máte dostatek energie např. pro imunitní systém. Pokud na sobě máte spousty tuků, máte ho hodně.
Ovšem signál leptinu, že máte dostatek zásob energie a že můžete topit a plýtvat s energií, lze potlačit aktivitou enzymu PPAR gama. Ten vynutí ukládání tuků, omezí rychlost spalování tuků a potlačí jejich spotřebu i v případě, že jich už máme uloženo dost. To je výhodné pro přípravu na delší období nedostatku. Tomuto stavu se říká torpor. A zdá se, že to funguje svým způsobem i u člověka.
Dalším důležitým signálem je aktivita enzymů zajišťujících "výrobu" tuků z fruktózy nebo glukózy. Je to výrobní linka složená z enzymů FAS (výroba kyseliny palmitové), ELOVL (prodloužení na kyselinu stearovou) a SCD1 (desaturace na kyselinu palmitolejovou nebo olejovou). Tento aparát je nezbytný pro správné ukládání tuků, protože nelze ukládat pouze saturované nebo jen nenasycené tuky. Vždy musí obsahovat určitý poměr saturovaných a nenasycených tuků. Aktivita desaturázy SCD1 je dobrým indikátorem aktivity PPAR gama, tedy úsporného režimu. Navíc produkt této výrobní linky, kyselina olejová, je zároveň i slabým stimulátorem PPAR gama. Ještě lepším stimulátorem PPAR gama jsou polynenasycené ruky omega 6 a omega 3 a jejich produkty rozpadu. Čím více jsou tuky nenasycené, tím více stimulují úsporný režim, torpor (zimní spánek / útlum) . Snižují tělesnou teplotu, aktivují enzymy pro ukládání tuků.
Tím, že se polynenasycené tuky zabudují do uloženého tuku, se vytváří kladná zpětná vazba, která udrží tento stav i bez vnější stimulace. Navíc tělo se snaží polynenasycené tuky nahradit mononenasycenou kyselinou olejovou. Zvyšuje tak aktivitu desaturázy a ukládá víc olejové kyseliny, což dále podporuje tento stav. Úsporný režim, torpor, je tak udržován stabilně i bez dalšího doplňování polynenasycených tuků, i bez jídla, u zvířat přes celou zimu, u lidí možná i celý život.
U zvířat to funguje tak, že se před zimou nacpou žaludů, ořechů, semínek nebo sladkých plodů a zajistí si vysoký obsah nenasycených a polynenasycených tuků ve svých tělesných zásobách. Přitom se aktivuje režim ukládání tuků ze všech potravinových zdrojů. Toto odklonění energie směrem k ukládání způsobí větší hlad, protože tělesné buňky nedostávají adekvátní množství energie. A leptinová rezistence zajistí, že dokud je co jíst, doplňují se tukové zásoby i když je již tuků dost. Přežití přes zimu je zajištěno. Během zimy se uvolňují i nenasycené tuky, které zajistí pokračování úsporného režimu se sníženou tělesnou teplotou.
Je to tak, doporučení konzumovat polynenasycené tuky vede k špatnému spalování tuků, jejich ukládání jako bychom očekávali budoucí nedostatek, k věčnému hladu, k obezitě. Tento režim příroda používá pro útlum během zimy. Zmizí sám na jaře po spotřebování zásob tuků. Ale ne u člověka.
Jak z toho ven?
Zvířata pro cestu ven z torporu používají půst. Někteří lidé také. Funguje to, ale asi to není cesta pro každého. Dokud nespotřebujete své tukové zásoby, budete se stále vracet do torporu. Je zakódován ve složení tuků v tukové tkáni. Lepší by bylo nějak ovládat hormony, zapnout a vypnout některé geny tak aby enzymy provedly potřebné změny a přerušili tento signál, zakódovaný v našich tukových zásobách.
V zásadě by mělo stačit podpořit termogenezi, topení. Vytváření tepla je možné prostřednictvím mitochondií, které místo chemické energie ATP začnou plýtvat energií, tím vytvoří teplo a zároveň sníží účinnost svalů. Při vykonání pohybu potom spotřebujete více energie než při stejném pohybu v úsporném režimu. To vypadá dobře. Ale jistě tušíte že z úsporného režimu se nedá dostat snížením příjmu energie. Rada méně jíst a více se pohybovat může jen prohloubit úsporný režim.
Nemohl by zafungovat MCT olej? To, že zvyšuje termogenezi, je všeobecně známo. Existuje řada studií, které ukazují preventivní efekt. Například tato studie zkoumala, co způsobí nahrazení 5% tuků za MCT oleje při stravě obsahující celkem 82% tuků a při přejídání. Výsledky jasně potvrdily ochranný účinek MCT oleje ve stravě. Pokud běžné jídlo obsahuje alespoň 10 g MCT, ochrání vás před metabolickým syndromem.
Autor blogu Fire in the bottle doporučuje olej z lejnice (sterculia oil). Blokuje činnost enzymu SCD1 (desaturáza). Každé snížení obsahu nenasycených a polynenasycených volných tuků v krvi může vést ke snížení tendence k úspornému metabolizmu. Je možné, že i kyselina C8:0 obsažená v MCT oleji blokuje činnost desaturázy, ale nenašel jsem žádnou studii, která by to zkoumala. Čistě na základě porovnání struktury těchto olejů by se to mohlo tak dít. (Aktualizace: Nyní si myslím, že k efektu MCT přispívá především jeho zvýšení mikrozomální omega oxidace téměř všech tuků. Konečným produktem následné beta oxidace je sukcinát, který v TCA cyklu produkuje FADH2 pro elektronový transportní řetězec a vede k produkci ATP a současně přispívá k produkci NADPH enzymem ME. NADPH je nezbytný pro beta oxidaci PUFA enzymem DECR, zejména v játrech, kde není možné vyrobit NADPH z glukózy.)
Ještě vím o jedné neortodoxní metodě, která způsobí zmatek ve vašich hlavách. Stále spousta lidí tvrdí (např. profesor Lustig), že všechny metabolické problémy jsou způsobeny bílým cukrem (sacharózou a fruktózou). Ale není tomu tak. Ukázal to ve svých výzkumech s rýžovou dietou doktor Walter Kempner již v polovině minulého století. Jeho dieta sestavená pouze z neslané vařené rýže, bílého cukru a ovocného džusu velice úspěšně bojovala s vysokým krevním tlakem i s enormní obezitou. Jak je to možné? Vysvětlení pouze odhaduji, většina sacharidů se přemění na saturované tuky a nějakým mechanismem, pravděpodobně signálem dostatku energie, je blokována desaturáza a obnovena činnost leptinu. To zvýší termogenezi a vypne úsporný režim (torpor).
A ještě jedna zajímavá studie na závěr. Tentokrát ne na lidech, ale na druhu prasat, který je metabolicky velmi podobný člověku. Je náchylný k obezitě a dokonce snad jako jediný druh kromě člověka trpí i infarktem. Tato studie zase zamotá hlavu těm co věří na omega-3.
Pokus zkoumal tři skupiny mladých rostoucích prasat po dobu osm týdnů. Jedné skupině dávali standardní krmení s nízkým obsahem tuků a porovnávali ji se dvěma skupinami se zvýšeným obsahem sójového oleje (45% kalorií). Jedna skupina dostávala standardní sójový olej (7% ALA), druhá modifikovaný sójový olej bez podílu omega-3 kyseliny alfa-linolenové (ALA). To je nejčastější omega-3 kyselina v rostlinách. Je více nenasycená než omega-6 kyselina linoleová (LA).
Jak to dopadlo? Kontrolní skupina se vyvíjela jako normální, bez metabolických problémů. Skupina na standardním sójovém oleji byla trochu obézní, s inzulínovou rezistencí, s vysokou hladinou krevního cukru, prostě s metabolickým syndromem. Nejzajímavější ovšem byla skupina ochuzená o omega-3 ALA. Ta je, zdá se, na půli cesty, nemá ještě inzulínovou rezistenci, naopak má až přehnaně vysokou citlivost na inzulín. Je trochu obézní, přijímá víc kalorií (všechna prasata mohla žrát dle libosti) čili je hladovější než kontrolní skupina.
Je vidět, že i nepatrné množství (3%) omega-3 ve stravě ve formě ALA (tj. rostlinné omega-3) situaci pouze zhoršuje. To je důležité zjištění, které ale odpovídá předpokladu, protože omega-3 ALA je více nenasycená. Polynenasyceným rostlinným tukům je dobré se vyhýbat. Sice nejprve krátkodobě mohou zlepšit inzulínovou rezistenci, snížit LDL cholesterol, dlouhodobé účinky jsou ale devastující!
Na závěr bych ještě rád upozornil na knihu Energy Paradox, kterou napsal známý doktor Steven Guntry. Podává trochu jiný pohled na stejnou problematiku, útlum zde není nazýván torpor, ale úvahy a řešení jsou v něčem velmi podobná. Ještě není přeložena do češtiny, ale myslím, že to nebude příliš dlouho trvat.
Zdroje:
The Cruel Irony of “Eat Less, Move More”
Leptin Increase Your Metabolic Rate And Keeps You Lean By Making You Inefficient at Walking
Treatment of Hypertensive Vascular Disease with Rice Diet
Robert H. Lustig, M.D., M.S.L.
Komentáře
Okomentovat