Chybí ve vepřovém sádle něco důležitého?
Dnes se podíváme, jak složení tuků při nízko-tučné stravě ovlivňuje metabolizmus u myší, např. jak ovlivňuje ztukovatění jater. Nízkotučná strava je zde důležitým faktorem, výzkumníci zde myší tělo nepřetěžovali, dostáváme tedy, dle mého názoru, celkem relevantní výsledky.
Půjdeme na to zvolna, máme tu šest diet, sádlo (L1, L2), sójový olej (S1, S2) a směs sádla se sójovým olejem (LS1, LS2), vždy 10 % a 15 % tuku ve stravě. Toto je např. rozdíl hladiny volných mastných kyselin v krvi při stravě obsahující 10 % a 15 % sádla ve stravě.
No není to zajímavé? Taková obyčejná nízkotučná strava. A pokud obsahuje 10 % tuku ve formě sádla, funguje ještě jakž-takž dobře. Ale pokud zvedneme obsah sádla o 50 %, tedy na 15 %, obsah volných mastných kyselin v krvi se navýší cca o 75 %. Evidentně zde není něco v pořádku.Co se stane, když místo sádla podáme ve stravě směs sádla a sójového oleje? Opět to bude celkem 10 % a 15 % tuku ve stravě.
Je možné, že v sádle chybí nějaká podstatná složka, která zabraňuje rychlému spalování nebo ukládání tuků? Ještě nevíme, jestli se zlepšuje spalování nebo ukládání, ale volné mastné kyseliny jsou při použití směsi tuků rychle zpracovány.
Co by to mohlo být? Hm, rostlinné tuky obsahují více linolové kyseliny (53 %), ale v sádle je jí také poměrně dost (10 %). Je to tedy změna z 1,5 % na 4 %. No mohl by to být jeden z faktorů., ale pojďme pátrat dál.
Které mastné kyseliny vůbec nejsou obsaženy v sádle a jsou v sójovém oleji? Ze složení mi pár kandidátů vyšlo, je to C22:0, kyselina behenová, možná i C22:1n9 a C24:0. Jedná se sice o cca 0,5 % v tuku, tedy velmi malé množství, ale jde tu možná jen o signalizaci, o aktivaci enzymů. Kyselina behenová totiž aktivuje peroxizomy, aktivuje PPARα. To může hrát velkou roli.
Sójový olej ničí játra, všimněte si vysokých hladin ALT a AST při stravě obsahující sójový olej bez sádla (červené sloupce). Spalování polynenasycených tuků oslabuje antioxidační ochranu a zůstává tedy více peroxidu vodíku, oxidační stres, tyto tuky peroxidují a produkují aldehydy, ty spustí aldózovou reduktázu a tuky se potom ukládají v játrech. Zdá se, že použití směsi se sádlem tyto efekty zmírňuje.
Co se týče tělesné hmotnosti a hmotnosti jater, obsah linolové kyseliny (LA) ve stravě je poměrně zásadní. Výsledek má tvar U křivky. Velmi nízký obsah LA (pod 2 %) není moc dobrý a obsah nad 4 % je také špatný.
Všimněte si, že při obsahu 5 % LA ve stravě příliš nezáleží na přítomnosti dalších tuků, např. sádla,
Při porovnání hmotností jater a porovnání tělesných hmotností, mohou se jevit srovnatelné. Jako by obsah linolové kyseliny určoval hmotnost. Ale jsou dosažené za zcela odlišných podmínek. Metabolický stav těla je hodně jiný. To je vidět že stavu jaterních enzymů.
Jaký z tohoto udělat závěr?Myslím, že nejlepším závěrem je to, že strava by měla obsahovat všechny možné mastné kyseliny, tedy bohatou směs tuků, včetně např. triglyceridů s velmi dlouhými i krátkými a středními mastnými kyselinami, konjugovanými polynenasycenými mastnými kyselinami (CLA) apod. Jen tak lze dlouhodobě zajistit bezpečný a rychlý metabolizmus tuků, zejména při relativně nízko-tučné stravě.
Následující







Komentáře
Okomentovat