MCT pro zdraví

Je zajímavé, jak různorodý pohled na oxid dusnatý (NO) může být. V prvním příspěvku jsem přebíral informace od výzkumníka, který viděl jen samá pozitiva. Ani náznak nějakého vyváženého pohledu, inu hlas prodejce doplňků generujících NO. Tento pohled je dán soustředěním se pouze na jednu funkci NO, totiž vazodilataci. To je sice důležitá funkce, ale není jediná, kterou NO vykonává. Přebytek NO je poměrně destrukční, permanentně modifikuje enzymy a poškozuje funkci např. nervové soustavy, to už jsem také komentoval . V tomto příspěvku přebírám informace z jednoho článku , který se zabývá zkoumáním fotobiomodulace. Je to poměrně nový obor, kdy tkáň je ozařována buď LED zářením nebo laserem, nebo třeba jen širokospektrálně sluncem nebo žárovkou. Panuje zde řada nejasností a už vůbec nejsou detailně známé mechanizmy, jak to celé probíhá. Jsou známy pozitivní účinky, ale reprodukovatelnost výsledků je problematická právě proto, že se neví, proč to celé funguje. Co umí fotobiomodulace (PBMT)

Když jsem v předchozím příspěvku napsal úvahu o tom, že příčinou potlačené schopnosti syntetizovat oxid dusnatý (NO) enzymem eNOS v našich cévách ve středním a vyšším věku by mohla být jeho zvýšená koncentrace v mladším věku, způsobená nedostatečnou expozicí přízemním ozónem O3 v našem okolním prostředí, netušil jsem, že vědci již začali spojovat i autismus s přebytkem NO. Ale na tuto studii se podíváme až později, nejdřív se podíváme, na statistiky ze Severního Irska. Málokterá země má tak dobře zpracovaná data. Nepředpokládám, že by se situace nějak zásadně odlišovala např. od České Republiky. Čísla jsou to velmi alarmující. Oxid dusnatý jako příčina autismu (ASD) Autismus je charakterizován jako vývojová porucha projevující se abnormální sociální interakcí, stálými opakujícími se vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi. Příčiny autismu jsou neznámé, většinou se má za to, že za poruchami autistického spektra patrně stojí kombinace genetických předpokladů a dalších fak

Ozónu jsem se věnoval již v jednom starším příspěvku. Pokud ho neznáte, podívejte se nejprve tam . Dnes zkusím doplnit předchozí úvahy o hypotézu, jak vzniká ozón v čistém venkovním prostředí. Čerstvý vzduch v čistém venkovním prostředí nezatíženém emisemi, daleko od dopravy a průmyslu, totiž obsahuje celkem stabilně v jednom metru krychlovém typicky kolem 0,1 mg ozónu. Celý den, tedy i v noci, kdy nesvítí slunce. Expozice člověka ozónem po dobu 24 hodin je tedy daleko vyšší v čistém přírodním prostředí než v blízkosti emisních zdrojů spalujících fosilní paliva. Tam totiž koncentrace ozónu po západu slunce prudce klesá, třeba i pod 0,02 mg/m3. Naměřená data to jasně ukazují. Stanice na hoře Chopok na Slovensku dne 5.9.2023, aktuální měření O3 a NO2 ve velmi čisté přírodě  Stanice Bardejov na Slovensku dne 5.9.2023, aktuální měření O3 a NO2 v městském prostředí. Po západu slunce se ozón spotřebuje na oxidaci NO na NO2, k vymizení NO2 dalšími chemickými procesy dojde až po určitém čase