MCT pro zdraví

Ketogenní strava založená na striktním omezení sacharidů ve stravě je docela populární. Ve světě a pravděpodobně i u nás (nesleduji) existují skupiny lidí, které silně propagují ketogenní stravu jako lék na obezitu, cukrovku druhého typu a i na další nemoci. Úplně první známé a dokumentované je léčebné použití ketogenní stravy na dětskou epilepsii. Od té doby se množství diagnóz vhodných pro aplikaci ketogenní stravy značně rozšířilo. Proto je velmi žádoucí zkoumat, jak složení tuků ovlivňuje účinnost ale hlavně bezpečnost této stravy. Hlavní složkou ketogenní stravy jsou tuky. A tuků je velmi mnoho různých druhů z různých zdrojů. Některé mohou škodit, jiné pomáhat. Ketogenní nízko sacharidová strava snižuje tělesnou hmotnost, MCT oleje snižují množství tukové tkáně, zachovají tedy více netučné tkáně. Poslední dobou byla publikována řada studií ukazujících potenciální nebezpečí poškození srdce na ketogenní stravě. Pojďme se podívat na jednu z novějších, která zkoumá možnost eliminovat ...

Laktát je produkt fermentace glukózy, obvykle se má za to, že způsobuje svalovou únavu a problémy, ale asi to tak vůbec není. Rybí tuk je známý tím, že obsahuje velké množství tuků omega-3, nás bude zajímat hlavně nejdelší omega-3 tedy DHA. Co by tyto dvě látky mohly mít společného, že potlačují vznik obezity. Pozor! Rozlišujme potlačení vzniku od léčení, tedy rozlišujme prevenci vzniku obezity od zániku již existující obezity, to jsou dvě naprosto odlišné disciplíny ! Podívejme se nejprve na studii s rybím tukem, tedy s DHA . Máme zde studii na myším modelu, která obsahuje čtyři druhy tučné stravy. Kontrolní nízkotučnou (Con, 10% tuku), tučnou stravu se sádlem (HFD, 60% tuku), tučnou stravu se sádlem a světlicovým olejem (SO, 30%+30%), tučnou se sádlem a světlicovým olejem a rybím tukem (SF, 30%+15%+15%), a nakonec tučnou stravu se sádlem a rybím tukem (FO, 30%+30%).  Rybí tuk (SF, FO) působí při celoživotním užívání jako prevence proti omega-6 tukům, které vyřazují malát-aspartát...

Nedá mi to, musím si zateoretizovat. V předchozím příspěvku jsme viděli, jak jednoduše se dá ztloustnout, tedy na krysím modelu. Také jsme viděli, jak docílit opětovného zhubnutí, klidně se podívejte. Vše vyplývá z toho, že pokud budeme často skokově měnit makrobiotické poměry stravy, tedy poměr tuků s dlouhými řetězci v poměru k sacharidům plus proteinům dohromady, tělo nestačí reagovat na změny a pocit sytosti si odvodí z toho, jak rychle naplní jaterní zásoby glykogenu. Po celou dobu adaptace na nové složení se bude přejidat. Rychlost přizpůsobení metabolizmu novému složení stravy je závislá na množství krátkých a středních tuků v jídle. Čím více jich bude konzumovaný tuk obsahovat, tím rychleji bude adaptace probíhat. Tím nižší bude riziko přetížení tukových buněk ( nebo spíš jejich otrava endotoxinem LPS z trávicí soustavy ) a jejich pravděpodobnost přepnutí na pseudohypoxii. Příliš aktivovaná de novo lipogeneze (DNL) způsobuje přejídání tuky. Skoková změna na tučnou stravu (HF) ...

Jak je řízena konzumace jídla? Možná si myslíte, že o tom rozhoduje naše vůle. Snad, občas. Ale zvířata žádnou takovou vůli pravděpodobně nemají a přesto vědí, kdy mají dost a kolik mají sníst. Vědí to lépe než my! To je překvapení. Jak tedy poznají, že už mají dost jídla nebo ještě ne?   Tímto problémem jsem se zatím moc zabýval, takže možná nebude vše domyšleno tak, jak by mělo být. Ale nevadí, nějak se začít musí. Co mne k tomuto problému navedlo je tento obrázek z jedné studie na laboratorních potkanech a také výborný blog který píše Peter . Vidíme na něm několik skokových změn stravy. Nejprve zcela na začátku změnu ze standardní potkaní stravy na tučnou západní stravu podobnou lidské. Vidíme tam nejprve zajímavý přechodový děj, kdy tuky nejprve nejsou pro potkany stravou, která by je zbavila hladu. Neumějí je zoxidovat na energii. Teprve postupem času se je naučí zpracovávat a postupně mohou tedy snižovat přebytky v příjmu stravy. Ale nikdy nedojde k rovnováze mezi příjmem a ...

Zpevňování a ztvrdnuti měkkých tkání kalcifikací, tedy zvápenatěním, je velice zajímavý fenomén. Stejný proces probíhá i při zpevňování kostí, ale v případě měkkých tkání je obvykle nežádoucí. Vlastně vůbec nejde o vápník jako takový, ale o fosforečnan vápenatý ( hydroxyapatit, HA, Ca10(OH)2(PO4)6 ), který zpevňuje měkké tkáně. Je to úplně stejný materiál, který chybí v kostech při osteoporóze, zatímco se usazuje a škodí v měkkých tkáních. Hnací silou kalcifikace tedy vůbec není vápník, ale fosfor, respektive  anorganický fosfát (Pi). A aby to nebylo tak jednoduché, záleží na jeho formě. Anorganický fosfát (Pi) urychluje kalcifikaci, anorganický pyrofosfát (PPi) potlačuje kalcifikaci. Rozdíl nebo poměr mezi hladinami těchto dvou forem anorganického fosforu je stabilizován a vyrovnáván skupinou enzymů zvaných alkalické fosfatázy (ALP/TNAP). Ty rozkládají pyrofosfát na dvě molekuly fosfátu, které podporují kalcifikaci. Mimobuněčný PPi se tvoří převážně z molekul ATP, které opustí buň...