MCT pro zdraví

Navazuji na předchozí příspěvek , ve kterém byla zmíněna studie signalizující možnost poškození srdce ketogenní stravou. Výsledkem hledání příčiny bylo konstatování, že ketogenní strava snižuje aktivitu histondeacetylázy 2 (HDAC2), která ovládá deaktivaci deacetylázy SIRT7. Tedy dochází k aktivaci SIRT7, což má být problém. Trochu jsem si zagooglil a zjistil, že aktivace SIRT7 se zdá být všeobecně velmi dobrá. Například potlačuje (pseudo)hypoxii, tedy chronický zánět . Našel jsem řadu studií, které považují aktivaci SIRT7 za velmi prospěšnou , hledají různé léky, které by aktivovaly právě SIRT7 ale nesdělují nám, že právě β-hydroxybutyrát nebo i krátké mastné kyseliny acetát/ocet a butyrát prostřednictvím potlačení HDAC2 aktivují SIRT7. Všechny tyto látky jsou považovány za velmi prospěšné. Takže nám tu vzniká poměrně zásadní rozpor. Má aktivace SIRT7 pozitivní nebo negativní dopady na zdraví? Předběžně bych řekl, že ani s dobrými věcmi se to nemá přehánět. Případný negativní dopad na

Ketogenní strava založená na striktním omezení sacharidů ve stravě je docela populární. Ve světě a pravděpodobně i u nás (nesleduji) existují skupiny lidí, které silně propagují ketogenní stravu jako lék na obezitu, cukrovku druhého typu a i na další nemoci. Úplně první známé a dokumentované je léčebné použití ketogenní stravy na dětskou epilepsii. Od té doby se množství diagnóz vhodných pro aplikaci ketogenní stravy značně rozšířilo. Proto je velmi žádoucí zkoumat, jak složení tuků ovlivňuje účinnost ale hlavně bezpečnost této stravy. Hlavní složkou ketogenní stravy jsou tuky. A tuků je velmi mnoho různých druhů z různých zdrojů. Některé mohou škodit, jiné pomáhat. Ketogenní nízko sacharidová strava snižuje tělesnou hmotnost, MCT oleje snižují množství tukové tkáně, zachovají tedy více netučné tkáně. Poslední dobou byla publikována řada studií ukazujících potenciální nebezpečí poškození srdce na ketogenní stravě. Pojďme se podívat na jednu z novějších, která zkoumá možnost eliminovat

Laktát je produkt fermentace glukózy, obvykle se má za to, že způsobuje svalovou únavu a problémy, ale asi to tak vůbec není. Rybí tuk je známý tím, že obsahuje velké množství tuků omega-3, nás bude zajímat hlavně nejdelší omega-3 tedy DHA. Co by tyto dvě látky mohly mít společného, že potlačují vznik obezity. Pozor! Rozlišujme potlačení vzniku od léčení, tedy rozlišujme prevenci vzniku obezity od zániku již existující obezity, to jsou dvě naprosto odlišné disciplíny ! Podívejme se nejprve na studii s rybím tukem, tedy s DHA . Máme zde studii na myším modelu, která obsahuje čtyři druhy tučné stravy. Kontrolní nízkotučnou (Con, 10% tuku), tučnou stravu se sádlem (HFD, 60% tuku), tučnou stravu se sádlem a světlicovým olejem (SO, 30%+30%), tučnou se sádlem a světlicovým olejem a rybím tukem (SF, 30%+15%+15%), a nakonec tučnou stravu se sádlem a rybím tukem (FO, 30%+30%).  Rybí tuk (SF, FO) působí při celoživotním užívání jako prevence proti omega-6 tukům, které vyřazují malát-aspartátový

Nedá mi to, musím si zateoretizovat. V předchozím příspěvku jsme viděli, jak jednoduše se dá ztloustnout, tedy na krysím modelu. Také jsme viděli, jak docílit opětovného zhubnutí, klidně se podívejte. Vše vyplývá z toho, že pokud budeme často skokově měnit makrobiotické poměry stravy, tedy poměr tuků s dlouhými řetězci v poměru k sacharidům plus proteinům dohromady, tělo nestačí reagovat na změny a pocit sytosti si odvodí z toho, jak rychle naplní jaterní zásoby glykogenu. Po celou dobu adaptace na nové složení se bude přejidat. Rychlost přizpůsobení metabolizmu novému složení stravy je závislá na množství krátkých a středních tuků v jídle. Čím více jich bude konzumovaný tuk obsahovat, tím rychleji bude adaptace probíhat. Tím nižší bude riziko přetížení tukových buněk ( nebo spíš jejich otrava endotoxinem LPS z trávicí soustavy ) a jejich pravděpodobnost přepnutí na pseudohypoxii. Příliš aktivovaná de novo lipogeneze (DNL) způsobuje přejídání tuky. Skoková změna na tučnou stravu (HF)

Jak je řízena konzumace jídla? Možná si myslíte, že o tom rozhoduje naše vůle. Snad, občas. Ale zvířata žádnou takovou vůli pravděpodobně nemají a přesto vědí, kdy mají dost a kolik mají sníst. Vědí to lépe než my! To je překvapení. Jak tedy poznají, že už mají dost jídla nebo ještě ne?   Tímto problémem jsem se zatím moc zabýval, takže možná nebude vše domyšleno tak, jak by mělo být. Ale nevadí, nějak se začít musí. Co mne k tomuto problému navedlo je tento obrázek z jedné studie na laboratorních potkanech a také výborný blog který píše Peter . Vidíme na něm několik skokových změn stravy. Nejprve zcela na začátku změnu ze standardní potkaní stravy na tučnou západní stravu podobnou lidské. Vidíme tam nejprve zajímavý přechodový děj, kdy tuky nejprve nejsou pro potkany stravou, která by je zbavila hladu. Neumějí je zoxidovat na energii. Teprve postupem času se je naučí zpracovávat a postupně mohou tedy snižovat přebytky v příjmu stravy. Ale nikdy nedojde k rovnováze mezi příjmem a výde