MCT pro zdraví

Inzulínová rezistence je jen nouzový stav. Představte si, že řídíte auto a šlápnete na plyn (inzulín). Čekáte zvýšení otáček motoru, zrychlení, ale nic. Na palubní desce se rozsvítí červená kontrolka a vůz přejde do nouzového režimu (aktivuje HIF-1α). Proč IR 2.0? Protože tento příspěvek je volným pokračováním příspěvku o inzulinové rezistenci , který zcela vědomě a kontroverzně konstatuje, že nám chybí peroxid vodíku. No není to tak úplně pravda, spíš nám chybí kyslík v tkáních, CO2 , dusitany , přízemní ozón nebo světlo , ale správné je konstatování, že peroxid vodíku působí proti inzulinové rezistenci. Kontroverzní je na tom to, že všude uslyšíte, jak ROS, volné radikály, způsobují inzulinovou rezistenci a já tvrdím, že peroxid vodíku vpouští glukózu do buněk. Nejsem sám. Nedávno v podobném smyslu zveřejnil sérii článků známý bloger Petro Dobromylskyj s názvem Insulin mimesis (Napodobení inzulinu). Ukazuje tam, jak různé složky stravy mohou spustit sérii reakcí, jejichž výsledkem

O peroxidu vodíku (H2O2) jsem poprvé psal již před dvěma roky . Bylo to v souvislosti s jeho regulačními a signalizačními funkceni. Naprosto zásadní je jeho funkce jako součást regulační smyčky zásobení tkání kyslíkem , kterou jsem popsal zde . Málokdo si uvědomuje, že rozdělování kyslíku je řízeno produkcí CO2, předání kyslíku od červených krvinek do tkání není samozřejmost, je to řízený proces. Oxid dusnatý je, zdá se, záložní systém pro případ, kdy základní regulace pomocí CO2 a H2O2 z nějakého důvodu nefunguje dostatečně, kdy buňky nemohou zvýšit svoji aktivitu na žádost systému. Typickým příkladem je požadavek zprostředkovaný inzulinem, kdy mluvíme o inzulinové rezistenci, ale vlastně jde o to, že nefunguje předání informace od H2O2 k zvýšení produkce CO2 a zvýšení dodávky O2 a k rozšíření cév. H2O2 není zpracován a předá tedy jinou informaci, totiž že aktivitu již nelze více zvýšit z důvodu nedostatku kyslíku. A tuto informaci předává i okolním buňkám a navíc jim prostřednictvím